Režie:
Mike NicholsScénář:
Aaron SorkinKamera:
Stephen GoldblattHudba:
James Newton HowardHrají:
Tom Hanks, Julia Roberts, Philip Seymour Hoffman, Amy Adams, Emily Blunt, Peter Gerety, Brian Markinson, Shiri Appleby, John Slattery, Erick Avari, Om Puri (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Charlie Wilson je průměrný americký kongresman, který se raději než ve velkých politických otázkách angažuje na bujarých večírcích. Nečeká se od něj nic převratného, přesto se zapíše do historie. Během jedné párty v bublinkové koupeli, s půvabnými děvčaty a kokainem, zahlédne zprávy z Afghánistánu, kde se místní marně brání Rudé armádě. Wilson, "obyčejný chlápek se srdcem na pravém místě", sice neopustí svou láhev výběrové whisky, zato se v něm cosi zlomí. Podaří se mu vyhnat Rudou armádu z Afghánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistické říše. Stačilo dodat špatně ozbrojeným afgánským odbojářům kvalitnější zbraně. (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (496)
První polovina je špičková, skvěle jsem se bavil, užíval si herců a celkově povedené satiry a černého humoru! Jenže pak už to začalo být takové nijaké, z Wilsona byl těžkej hrdina, Rusáci přehnaní svině a Afghánci zase moc velký chudinky! A nelíbil se mi konec, opět mi přišlo, že to chtěli mít rychle hotový! Hlavní trojice skvělá, nejlepší Hoffman, geniální scéna, kdy se Hanks a Hoffmanem poprvé setkají! 8/10 ()
"Proč Kongres něco říká a přitom vůbec nic nedělá? - Většinou z tradice." Nesnáším americkou posedlost spočívající v zachraňování světa, který nejeví známky toho, že by chtěl být zachráněn. Když jsem se však na obrazovce setkal s lehce kousavým ironikem Charlie Wilsonem, zbytečně bohatou Joanne Herring a zejména sarkastickým, leč informačně přesným, agentem Gustem Avrakotosem, tak jsem zapomněl na reprezentační barvy jejich dresů a užil si politickou zábavu. ()
Toulky s Charliem po Kongresu, ložnicích a Afghánistánu jsem absolvovala se všemi diváckými výhodami: vášnivé studium amerického politického systému, fanoušek hereckého režiséra mrazivých divadelních filmů Mikea Nicholse, obdivovatel sofistikovaného konverzačního humoru génia Aarona Sorkina. A zvědavost by mě hnala na Charlie Wilson´s War i v případě, že by to režíroval Pepík Smithů z Horní Dolní na motivy nejprodávanějšího leporela ve Walmartu. Už coby dítě školou povinné mě trápilo, zda Tom Hanks a Julia Roberts jsou chemicky kompatibilní prvky. Jsou. Ale zato motor vážného dramatu s komediálními prvky zadrhává. Zatímco v úsměvné rovině se koutky stáčí tím správným směrem (PSH rulez), lehkosti scénáře podkopává nohy režijní naléhavost a důraz na vydatné herectví. Průměrné drama, osobitá humoreska. Pro znalce povrchní, pro laiky rozbředlé. Zlatá střední cesta někdy vede po pekla, pánové. Ale upřímně: já vás tam budu následovat. Ráda. Připíjím na druhý texaský okrsek. 75% ()
Politický filmy nemam obecně zrovna v lásce a tenhle je fakt extra politickej a dost nudnej. Člověk se nemá prakticky čeho chytit, nějak to ubíhá, tu a tam nějaký vyjednávání, občas to osvěží nějakej vtípek, většinou teda z dílny skvělýho Philipa Seymour Hoffmana, ale o moc víc toho film nenabídne. Třeba takovej Tom Hanks neni ve filmu vůbec znát, by tam klidně moh hrát kdokoliv jinej a vyšlo by to nastejno ()
Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% ()
Galerie (52)
Zajímavosti (22)
- Snímek byl inspirován stejnojmennou knihou amerického novináře Georga Crilea. (Olík)
- Ačkoliv se zrovna skutečný Charlie Wilson zotavoval z operace srdce, objevil se na slavnostní celosvětové premiéře filmu. (HappySmile)
- Mezi sestřelenými sovětskými letadly byly i F-4 Phantom a F-16 Fighting Falcon, které jsou americké výroby. (Cheeker)
Reklama