Soukromá válka pana Wilsona

Některé věci by vážně měly zůstat v soukromí. Ať už v soukromí rodiny pana Wilsona, amerických kin nebo ve střižně pana režiséra. Podle obsahu byl Charlie Wilson „devkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman.“ Jestli se tohle Amíkům líbí, ať přijedou k nám, my takových exotů máme plnou sněmovnu i parlament. Sice nemají ani dohromady takové zásluhy, jako Wilson, zato je s nimi ovšem mnohem větší sranda. (Filmfest Hurghada 2012, 35/67) (29.12.2012)

"Proč Kongres něco říká a přitom vůbec nic nedělá? - Většinou z tradice." Nesnáším americkou posedlost spočívající v zachraňování světa, který nejeví známky toho, že by chtěl být zachráněn. Když jsem se však na obrazovce setkal s lehce kousavým ironikem Charlie Wilsonem, zbytečně bohatou Joanne Herring a zejména sarkastickým, leč informačně přesným, agentem Gustem Avrakotosem, tak jsem zapomněl na reprezentační barvy jejich dresů a užil si politickou zábavu. (14.10.2012)

První polovina je špičková, skvěle jsem se bavil, užíval si herců a celkově povedené satiry a černého humoru! Jenže pak už to začalo být takové nijaké, z Wilsona byl těžkej hrdina, Rusáci přehnaní svině a Afghánci zase moc velký chudinky! A nelíbil se mi konec, opět mi přišlo, že to chtěli mít rychle hotový! Hlavní trojice skvělá, nejlepší Hoffman, geniální scéna, kdy se Hanks a Hoffmanem poprvé setkají! 8/10 (29.06.2008)

Tom Hanks si tentokrát vyměnil roli snad s nejznámější míčem na světě panem Wilsonem (jeho jediný společník na ostrově v Trosečníkovi) a sám si ho zahrál, jenže toho skutečného kongresmana Charlieho Wilsona, který domlouval zásobování zbraněmi sověty sužovaný Afgánistán v době studené války. Musel to však udělat tak, aby Sovětský svaz neměl pocit, že do toho zasahují Spojené státy. Ve filmu vidíme, čím si museli procházet obyvatelé Afgánistánu a že to dnes mají snad i horší a Wilsonova památná věta : "TO VŠECHNO SE STALO, TYTO ÚŽASNÉ UDÁLOSTI ZMĚNILY SVĚT, A MY JSME TO NAKONEC PODĚLALI. " Hudba JAMES NEWTON HOWARDA. (07.07.2008)

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)