Soukromá válka pana Wilsona

Nichols se Sorkinem zlehka škrábou ta citlivá společenská místa, která takový Stone dříve raději kousal. Nevyvolají tím hádky či částečnou obrodu, ale řeknou k tématu svoje, trefí se středoproudu do přemýšlivého vkusu a kdo si ve filmu najde, co potřebuje, bude od něj odcházet s velmi oduševnělým pocitem. Za tím ale nehledejte negativum, protože do takové skupiny se musím s veskrze pozitivními pocity řadit i já sám. Hanksova lehká přetvářka, rozšafná gesta a zároveň i uvěřitelný charakter jsou pro mě v balancování mezi satirou a politickou moralitkou o několik stupňů výš než výrazově lehce ztracená Julia a bohužel i Hoffman. Ten možná i kvůli scénáři předvádí ležérní chvástání, které postupně přeroste v bourání správné cesty, čímž trpí právě štiplavě humorná stránka, stávající se v jeho podání spíše nakyslou fraškou. Kromě tohoto nešťastného rozhodnutí ale nemám námitky a chválím, co můžu. (22.07.2008)

Nemůžu si pomoct, ale pan Wilson ačkoliv dokázal nemožné chlastá a šuká první ligu. Jenže Američani si zřejmě mysleli, že takovouhle postavu si s radostí zamilují, postavu, která se výrazně vymyká normálu, postavu, která proslavila Američany na Blízkém východě, ale já se prostě a jednoduše celý film hodně moc nudil. Na začátku tvůrci přiznali, že je všechno podle skutečné události. Tenhle nezaujme, spíš se do konečných titulek propije a okamžitě bez problému vyšumí. Tom Hanks by okamžitě měl hrát nějakou postavu, která mu sedne, protože jinak se jako hvězda vyšumí z Hollywoodu stejně jako tento film pro mě. Netvrdím, že je bůhví jak otřesný, prostě se mi nelíbil, ani příběh, ani jeho zpracování, ani způsob života, který byl ve filmu zobrazován a tak jsem měl co dělat, abych to vůbec do konce dokoukal. (02.03.2008)

Svižnější a satiričtější pohled na minulost jednoho sympatického kongresmana, jak jinak v podání Hankse, než by jste čekali. Inteligentní pojetí a přesné absurdity, střídané hrubým i místy jemným humorem, trefně atakují americkou politiku i pro velkého neznalce, ovšem pro osvíceného je vše ještě o úroveň výše. Chybělo jen dramatičtější završení, nebo alespoň dojemnější, a nějaký zásadnější vrchol. 70% (19.11.2016)

Tak aby bylo hned na začátku jasno. Americké vlastenecké filmy s příměsí náboženství opravdu nemám rád. Naštěstí v tomto filmu hraje Philip Seymour Hoffman, který je takový realista a dává k dobru takové pohotové hlášky, že film uběhl jako voda a já se ani na chvíli nenudil. Tom Hanks to je další palec nahoru. Zkrátka dialogy pěkné, místy překvapivé a tempo tak akorát. (13.08.2008)

Na Nicholse překvapivě hloupý film (hlavně v závěru), který neví, čím by chtěl být. Vtipným náhledem na minulost, dramatem či čirou komedií? Nevím. A mám strach, že to nevěděl ani tvůrce, jenž mě ještě před třemi lety uhranul famózní hrou s lidskými osudy v parádním Na dotek. Soukromá válka pana Wilsona je napůl vážná, napůl vtipná a dohromady je to celkem nuda bez výrazných momentů, chuti a zápachu. Herci jsou fajn, ačkoliv nebýt Hoffmana, skončil by bodrý pan Wilson hodně rychle v nevábném šrotu. Takhle je to aspoň průměr, který občas zavání vychytralým kalkulem směrem k akademické porotě. A takhle, takhle tedy ne, Mikeu. (29.01.2008)