Případ číslo 39

Tak laciná splácanina o záhadných démonických posedlostech by byla legrační už před dvaceti lety. A dneska? On to fakt někdo myslel vážně nebo jim odborové hnutí dalo nůž na krk, a tak museli natočit film, aby dali práci početnému technickému personálu? SHRNUTÍ: Ať už je tam démon cokoliv nebo kdokoliv, osobně bych si dala pozor na Renee. Vylezla z vody, kam zahučela celá, a vlasy neměla mokré, nýbrž jen lehce navlhlé – takže kdo je tady čarodějnice? (16.10.2018)

O v tomto případě odulé Reneé Zellweger platí to, co o mnohých jiných herečkách, které dostaly Oscara a jaksi zapadly mimo záběr producentů. Pokud si vezmeme její Chicago, Těžkou váhu, Návrat do Cold Mountain nebo Miss Potter, tak už je to takřka dobrých deset let. Tady coby sociální pracovnice dostává znepokojivý případ roztomilé holčičky, ze které se stává méně roztomilá holčička (však to dobře známe) a velmi brzy se okolo ní začnou dít podivné věci v podobě ošklivých nehod některé z vedlejších postav (mrazivá hmyzí sekvence v koupelně naprosto vede). Velmi slušné tři hvězdy!! (19.05.2014)

Prvá polovica, keď nie je jasné, v čom je problém, keď sa film tvári ako psychologický, je v poriadku. S nástupom prvej hororovej scény (spomienka na Candymana) je jasné, akým smerom sa film uberie a čo možno ďalej od neho očakávať. To by bolo tiež v poriadku, ak by mala hlavná postava za sebou nejakú mytológiu, niečo, čoho by sa bolo chytiť. Takto sledujeme iba tupé nezmyselné besnenie v solídnej réžii a za pomoci zainteresovaných hercov, ktorí si myslia, že myšlienky filmu, "treba sa dostatočne starať o deti, ale netreba ich rozmaznávať, zlo je v nás", alebo niečo v tom zmysle, všetok ten humbuk okolo ospravedlňuje. Orphan je po všetkých stránkach podarenejší a hlavne nie je mysteriózny, čiže je uveritelnejší a tým pádom áčkovejší. Pre mňa bol poslednou kvapkou trpezlivosti dvojhlas, ku ktorému výborne pasoval neuveriteľne klišovitý záver. VIDENÉ ZNOVA 4/20: Tak som dal tomuto hororíku novú šancu a veľa sa toho na mojom úsudku nezmenilo. Každopádne zvyšujem hodnotenie vďaka zopár výborným scénam, kde vedie Cooper v kúpeľni, prípadne strašiak v šatníku. Je ale večná škoda, že mladá občas ukáže svoju skutočnú CGI tvár a že sa príbeh nedá vyložiť dvoma spôsobmi, ale je doslovný. (08.04.2013)

Film si zaslúži o hviezdičku viac, avšak tesne pred projekciou zvlášť inteligentná televízia NOVA CINEMA zaradila kratučký trailer, v ktorom celkom bezostyšne vytrúbila tajomstvo celkom zásadné pre potešenie z daného filmu, takže divákovi nechala akurát "čas na zabitie". Tomu hovorím úcta k divákovi. Moje hodnotenie nie je teda objektívne, je však myslím celkom zrejmé, prečo. Film som samozrejme poctivo dopozeral, no len kvôli tomu, aby som sa dozvedel, čo také porába malý zázrak Jodelle Ferlandová. No čo, ničí si kariéru. (11.05.2014)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)