Ten večer

Za prve, Michael Cunningham spolunapsal scenar a spoluprodukoval film, cemuz film vdeci za tolik hereckych hvezd, ale knihu napsala Susan Minot, ktera na scenari spolupracovala prave s Michaelem. Coz je napsano uz i v uvodnich titulkach (jen oprava chybnych komentaru :) Za druhe, u sceny Meryl S. s Vanessou R. jsem mela pocit, ze se skutecne potkaly dve stare pritelkyne... a pak si dodatecne zjistuju detaily a ono to tak mozna bude, Meryl s Vanessou hrala ve svem prvnim natocenem filmu Julie v roce 1977. Za treti, je to priserne ROZVLEKLE! (06.02.2010)

Moc nadějně příběh nezačíná, točí se kolem umírající ženy, která vzpomíná na svůj život, Claire Danes v retrospektivním dramatu není špatná, je docela hezká, je vážně hezká, ale příběh je jasný již od začátku. Nuda, od 8 minuty víte, jak film dopadne. Zasadil bych ho celý do minulosti, časté odbíhání do současnosti příběhu jen škodilo a zrovna záživné to taky nebylo. Chyběl výraznější zvrat v dějové linii (aspoň že to nedopadne dobře:D ). Jednou jsem to přetrpěl a stačilo. (23.01.2008)

Exkluzivně obsazená, dobře zahraná nuda k uzoufání. Další snímek, který mne utvrzuje, že Američani neumí natočit slušný psychologický mainstreamový film. Dočkáme se takový klišé, jako je chytátní neexistujících motýlů, skrývání pláče v dešti a "nečekané" tragédii připravované tak dlouho dopředu, že by se rozbřesklo i domorodci z deštného pralesa, který nikdy nebyl v kině. ___ Obecně jsou tyhle snímky na jedno kopyto: rodina se sejde kvůli nějaké závažné tragédii, pak nastane hysterie, kdy všichni vzpomínají, jak jim ostatní v dětství ublížili a nakonec to končí všeobjímajícím usmířením s našlápnutím ke světlým zítřkům. Cílovou skupinu těchto filmů (pokud existuje někde jinde než v producentské fantazii) by snímek Rodinná oslava nejspíš uvedl do kómatu. /5.3.2011/ (05.03.2011)

Neubráním se srovnání s Hodinami. Zatímco Hodiny byly nesmírně depresivní, z tohoto filmu kouká naděje - naděje, že se dá umřít hezky, v kruhu svých blízkých; naděje, že můžeme prožít plný život, aniž se nám splní všechny naše sny; naděje, že se na konci dočkáme odpuštění od lidí, od kterých bychom to už nečekali...chválím všechny přítomné herečky - až na Mamie Gummer, celou dobu jsem měla pocit, že byla obsazená jen proto, že je neuvěřitelně podobná Meryl Streep (a aby ne, když je to její dcera!), mužské osazenstvo bylo tak nějak bezkrevné, dřevěné...na mě ale film zapůsobil, slzy se koukely :-) (03.12.2007)

Ve filmu se objeví ty nejvýraznější herecké osobnosti svých generací (Claire Danes, Toni Collette) ba zaslouženě uznávané legendy (Glenn Close, Meryl Streep), poutavá kamera (režisér Koltai je původně kameramanem – např. Tornatoreho Maléna), skvostná hudba Jana A.P. Kaczmarka a navíc se v titulkách dozvíme o scenáristickém podílu Michaela Cunninghama, přesto zůstává někde na půli cesty a nezapře řadu slabin. Několik ostatních postav jakoby postrádala životnost a maďarský režisér (jeho americký debut) v několika momentech tvůrčí jistotu. Počáteční děsivě pomalé tempo naštěstí nevadí, skákání mezi jsoucnem a minulostí ale v první polovině snímku nejistotou zavání. Středobodem vyprávění je umírající matka dvou dospělých žen, která v posledních dnech života začne zmatečně vyprávět příběh, který ji nikdy nepřestal tížit. Inu, ač má onen příběh co nabídnout, očekávání bylo silnější. Výsledek je ve finále místy nejen nepřesvědčivý, ale i chladný. Chybí hlubší profilace jednotlivých postav, nedotaženost emotivních scén. Prozatím největší překvapení podzimu se bohužel nekoná. Melodrama Evening očividně vyhoví jen někomu; nepopírám, že mě ale tu a tam dojalo. A mimochodem, Mamie Gummer v roli vdávající se Lily je ve skutečnosti dcerou Meryl Streep!! (22.11.2007)