Obsahy(1)
K vánočnímu času u nás patřívaly lidové komedie o narození Ježíška. Básnickou hru Jana Antonína Pitínského Betlém aneb Převeliké klanění právě narozenému Jezulátku inscenoval Vladimír Morávek roku 1997 v Klicperově divadle v Hradci Králové a o rok později ji natočil v brněnském studiu ČT. V televizní úpravě hru rozšířil o rámcový příběh: Děti jsou na Vánoce u babičky, i když by raději trávily obvyklé svátky s množstvím darů, přejídáním a televizí. Babička jim však začne číst starý pašijový příběh, a ten k radosti dětí ožije v celé své barvitosti. Biblickou krajinu stvořil pro televizní inscenaci Alois Mikulka. V roli babičky můžeme naposled spatřit Marii Pavlíkovou, legendu brněnské činohry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Originální podání vánočního příběhu aneb Jak se vyhnout tisíckrát omletým sentimentálním klišé, a podstatu sdělení přitom zachovat aneb Jak zdařile propojit divadelní a televizní výrazové prostředky. ()
Zvláštní počin. Jestli je určen dětem, nebo dospělým, se neodvažuji tvrdit, nicméně ty první bude nejspíš děsit (scény s Ďáblem, Smrtí a Herodem jsou opravdu silná hororová káva, bez legrace) a ty druhé pořádně zmate. Převeliké klanění je tak bizarní podívaná, že Jiří Pecha hrající Josefa je téměř tím nejnormálnějším, co nabízí. Režisér byl zřejmě pod vlivem čehosi, stejně jako J. A. Pitínský, když tento příběh plný velmi kostrbatých rýmů, nevtipného humoru a perel, jakými jsou třeba rasistické narážky dvou bílých králů na třetího černého (hraného Arnoštem Goldflamem), psal. ()
Tohle že je Morávek? Ta televiznost je otřesná, stejně jako ta uřvanost a pražština... FUJ! ()
Nepříjemné, agresivní. Pouštěl jsem to dětem na Štědrý den, netuše, co to bude za hrůzu! Bylo mi jich líto. To je dělané bez lásky a citu... ()
Sice nejnormálnější Morávkův film, ale stejně je to pořád jeho typický filmařský freestyle. Děcka vůbec nezajímá příběh o narození Ježíše, který jim babička čte, holka spí a kluk asi jí vodu z vývaru, ale pak je to zničehonic začne bavit, když si to zničehonic začnou představovat před sebou. A tak se prolínají reakce dětí s čteným příběhem, často nesmyslně, do toho je to celé ve formě básničky, Josef je zpočátku trochu chlípník a hraje ho Pecha, do toho tam neustále lítají andělé (a někdy se, opět naprosto nahodile a bez smyslu, objevují v dolních rozích obrazu nezávisle na ději na který... reagují?), zpívají se tam nejslavnější české koledy, straší tam ďábel v podobě ženy v černém, před koncem se z toho stane regulérní horor, pastýři se chovají, jako by sem utekli z Vaška Nešiky, mudrci zase strašně dlouho řeší, proč je Baltazar černoch, objeví se zde i Tomicová a válí se zde Matonoha a celé se to odehrává v kulisách ukradených ze školních besídek, takže rozpočet padl nejspíš jen na lana, na kterých tu andělé lítají. Opravdu to není až takový bizár jako zbytek Morávkovy tvorby, spíš jen divný, hodně kulisový film, jehož zařazení mezi drama je to nejscestnější možné. Těžko se to popisuje a přitom snáz. než Hrubeš a Mareš nebo Vašek Nešika. Je to prstě divné, v záměrně vtipných momentech trapné a infantilní, v bizarní filmařské stránce zase zábavné, byť těžko říct, v jakém slova smyslu. Morávkův styl kvůli jeho nečitelnosti miluji a zároveň mi dost vadí, ale jelikož tady jsem se ho dočkal nejmíň, tak podle toho to taky hodnotím jako Morávkův nejslabší film. 2* ()
Reklama