Krajina

Na počátku jen průjezd kamery ukrajinskou krajinou a městem, který však přejde ve snímání davu čekajícího na autobus. Trochu to připomínává Sorokinovo konceptuální dílo Fronta, v němž jsou čtenáři známé pouze útržky rozhovorů, bez kontextu (text má podobu literární hry bez instrukcí a přiřazení výpovědi k postavám), přičemž teprve postupně vyvstává motivace onoho nekonečného stání. Zde divák může pozorovat alespoň tváře lidí, všímat si jejich výrazů a spojovat je s výpovědí. Loznica volí také mnohem prostší vyústění – lidé se jednoduše dočkají autobusu a jejich tváře zmizí za míhajícími se okny. Ale je to všechno tak krásně pohlcující jako ostatní jeho dokumenty. Raný Loznica je básníkem obrazů bezčasí. (28.10.2018)

Hypnoticky podmanivá kamera zachytáva život ruského vidieckeho mestečka Okulovka a jeho okolia. Úvodný malebný záber na pravoslávny kostolík v objatí zlatistého lesa vystrieda všeodnovšedná východoeurópska realita ošarpaných budov, dymiacich fabrík a podivne pôsobiacich ozdobnýcvh prvkov v zbrutalizovanej tvári miest i dedín. Rozštrkotané cesty, domy, stromy a čakajúce hlúčiky ľudí na zastávke. Úryvka z ich rozhovorov a sťažností majú tiež všeplatný ráz mimoaglomeračnej populácie sovietskeho bloku štátov. Nadávajú na alkoholické výčiny partnerov, nespoľahlivé nemocnice, drzý personál, zlé spojenia verejnou dopravou, nekvalitné potraviny. Nechýbajú povzdychy za šťastnou minulosťou. Prelínanie pomalej jazdy kamery s obrazmi mimovoľne zachytených dialógov a zvukov, často nesúznejúcich s práve zobrazeným výjavom dotvárajú celkový obraz originálenho predstavenia vnútrozemskej mestskej ruskej krajiny. 75% (09.01.2014)