Portret

Zdánlivě nedůležitá a nepřirozeně zesílená zvuková stopa, resp. ruchy tvoří zásadní stylotvornou složku díla zpřítomňující tvrdou realitu sibiřské tundry. (03.12.2014)

Slováci majú Hanákove Obrazy starého sveta, Rusi zase Loznicov Portrét, čiže Obrazy sibírskeho sveta. Zamračená obloha plná chmúrnych mrakov uvádza diváka do šírej roviny s večne dujúcim vetrom, zadierajúcim sa pod kožu. Zem je väčšinu roka polo-zmrznutá. Krátke leto mení tvrdú podložku na obrovské močariská. Povetrím sa nesie občasné krákanie havrana či štekot psa. Pomedzi rozpadávajúcimi sa drevenými plotmi a barakmi s preliačenými strechami nehybne postoja aj posedia na pár chvíľ tunajší obyvatelia. Hľadia do kamery, na sebe zvyčajný odev bežného dňa, v rukách predmety charakterizujúce ich remeslo alebo stoja prosto, bez ničoho. Drsné prírodné a životné podmienky vpísané do tvárí. Silné, čiernobiele impresívne posolstvo z uhrančivého kraja. Vystačí si samo osebe, bez dialógovej barličky. 89% (09.12.2014)

Film, při kterém mi běželo hlavou , že se dívám na lidi, kteří přežili konec civilizace, a kteří by přežili každý další konec civilizace. Na co Tarr v svém Turínském koni potřeboval více jak dvě hodiny, řekne Loznica v půlhodince. Pochmurnější a beznadějnější jak všechny ty hollywoodské postapo spektákly, k čemuž mocně přispívá zvuková stopa. (27.03.2016)