Expres

Tento športový film mi prišiel vcelku nudný a neoriginálny. Ďalší z rady filmov o rasovom probléme v 60.tych rokoch. Videl som ich už toľko, že pokiaľ sa nejedná o vyložene kvalitný film, tak ma film proste unudí. I keď športové filmy mám celkom rád, americký futbal ma nikdy nebral. Je to pomalý a neustále prerušovaný šport, rovnako ako baseball. Okrem Dennisa Quaida, ktorého mám celkom rád, nieje vo filme žiadna známa tvár a to je ďalší problém, pretože to Dennis sám ťahať nezvládal. Film má navyše o niečo viac než dve hodiny a to už je riadne utrpenie. Takúto stopáž si zaslúžia len kvalitné snímky. (17.02.2015)

Pre mňa určite jeden z najsilnejších a najemotívnejších športových filmov, ktoré som videl. Strastiplný príbeh hráča amerického futbalu Ernieho Davisa. The Express je o bojovnosti a nezlomnosti mladíka čiernej pleti, ktorý si šiel naprieč úskaliam za svojim snom. Film plný rasovej neznášanlivosti a rasovej segregácie. Táto snímka poukazuje ako rasizmus za čias Martina Luthera Kinga, zasahoval do rôznych oblasti spoločenského života, šport nevynímajúc. The Expres sa trošku podoba na film Spomienka na Titanov (Remember the Titans), no ma lepši náboj. Mladý herec Rob Brown chytil svoju šancu pevne do rúk a predviedol výkon veľkých filmových hviezd. Denniho Quaida som mal vždy rád. Rola prísneho trénera mu neskutočne sadla a nebojím sa povedať, že to bol jeho najlepší herecký výkon za posledných 10 rokov, ak nie najlepší v celej jeho kariére. Režiséra Garyho Fliedera som nijak špeciálne nesledoval, no týmto filmom na mňa urobil dojem. Chválim prestrihy kamery, kde sa striedal farebný a čiernobiely obraz. Dodalo to dávku staromódnosti z minulých čias. The Express je síce športovo ladený film, no svojim spracovaním ma určite čo ponúknuť širšiemu publiku ako len športovým priaznivcom. (31.07.2013)

Dobre natocene sportovni drama podle skutecne udalosti. Az na zaver, kdy je Davisovi zjistena leukemie, se jedna o celkem tuctovy zivotopisny film. Stejne tak rasismus v USA, v dobe povalecne je ztvarnen jako v kazdem druhem filmu. I tak pribeh muze zaujmout, stejne tak herci, rezie a fotbalove pasaze. Nijak zajimavy, presto dobry film. (19.10.2015)

Hodně to připomíná Vzpomínku na Titány. Jak by také ne, když je film v podstatě úplně o tom samém, jenomže teď je to z pohledu hráče. Opět sledujeme příběh o složitém prosazování afroameričana ve fotbale v době rasové nesnášenlivosti (obzvláště na jihu USA), kdy nestačil jenom talent a touha po vítězství, ale museli jste mít i správnou barvu kůže. Mám rád sportovní filmy založené na skutečných příbězích, v poslední době se ale v kině setkáváme převážně jenom s fotbalisty, což samo o sobě není úplně špatné, ale dochází k tomu, že filmy si navzájem silně konkurují a vy si prostě chtě nechtě říkáte, že tohle jste už někdy někde viděli. (10.10.2010)

Americký fotbal považuji za výsměch a životopisná dramata za nudnou rutinu. I přesto musím ocenit minimálně vynikajícího Denise Quaida, chytlavou hudbu a ve všech ohledech chytlavou režii od Garyho Fledera, kdy i obyčejná konverzace je přetavena v neskutečně napínavý moment. A když dojde na zápasy v přeplněném stadionu či pouhý trénink, tak se jedná o téměř bezchybný touchdown. Ukázkový příklad nedoceněného filmu, který naprosto propadl finančně a tudíž se ani tuzemská kritika nenamáhala jej jakkoliv dokopat k Oscarovému klání. Nebo to byl strach, že by film o černoších, kde dobrá polovina bílých jsou dementi s tunelovou vizí, mohl nedejbože otevřít rány z minulosti? (22.08.2014)