Láska podle předlohy

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)

Musím se přiznat, že až na Pýchu a předsudek díla Jane Austenové neznám. I přes tuto mezeru se mi ale film moc líbil. Připomněl mi mou slabost k románům, a tak hned, jakmile to bude možné, zaběhnu do knihovny a začnu číst jedno dílo JA za druhým. Co mám na filmech, jako je tento, opravdu ráda je happy end a já si po shlédnutí snímku můžu říct, že láska za všechno to trápení okolo opravdu stojí. (24.06.2011)

Nebojte se, že neznalostí díla Jane Austen ztrácíte hlavní bonus - mapu k pochopení debat o románových postavách. O ty neběží zdaleka tolik jako o členy čtenářského klubu, jejichž životy se před námi decentně rozbalují. Ženy rozličných profesí a stavů a jejich minulí, přítomní a budoucí muži nahlížejí do niter literárních postav a objevují tak svá vlastní. Taky jim dochází, že smutky a trápení má i ten, kdo právě sedí, žije, miluje .... vedle nich, vedle nás. Láska podle předlohy je film na slova, která je škoda přeslechnout, tak bohatý, že jsem si ho musela hned zopakovat a nejen proto. Má i úžasné herecké představitele, je civilní, lehoučký, ale i - neberte mi to, prosím - moudrý a skýtá jakousi citovou očistu ... je v něm zkrátka něco víc, než se na první nezávazný pohled může zdát. 4,5 *. PS : Koment 01Zuzany10 reagující na ten muj neni uplně od věci, ale přepisovat nebudu, aby nebyla za tydýta. (27.03.2008)

Jsou filmy o ženách a jsou filmy pro ženy. Tenhle snímek patří k těm druhým a i kdybych neznal jméno režiséra, odpřísáhl bych, že ho musela spáchat žena. Nejsem cílová skupina, a to nejen proto, že jsem nikdy nepřečetl jediný román paní Austenové a znalost jejího díla se redukuje na dva snímky natočené podle její předlohy. Tenhle druh romantiky zkrátka ocení skutečně především ženy. V první půli jsem sice věcně konstatoval, že film má slušnou úroveň a dá se na něj koukat už jen proto, že je to druh romantiky určené střední generaci, takže se tvůrci vyhli všem těm neduhům, které postihují teenagerské projekty od vulgarismů přes fekální humor. Přesto ale je to opravdu něco, co ocení jiní diváci, a cítil jsem se tak nějak mimo. V druhé půli jsem se s těmi postavami sžil natolik, že to už vypadalo na 3*, ale nakonec jsem přece jen zvolil nižší hodnocení, protože je to zkrátka příliš uhlazené, přeslazené, s klasickým americkým happyendem. V reálném životě to chodí poněkud odlišně. Někdo vyhrává a někdo musí platit. Celkový dojem: 45 %. (22.02.2014)

Nic mě v poslední době nerozhodilo tak jako fakt, že Anna Elliotová je od r. 2006 „Namlouvání a přemlouvání“ - snad knihkupci doufali, že „&“ zvýší poptávku po této skromné slečně. Naši filmoví distributoři naopak usoudili, že Austenové bylo již dosti, jméno z názvu vytrhli a vznikl podobný patvar. Bez Jane Austen totiž film nefunguje – ona je hlavní spojnicí a důkazem toho, že všechny příběhy byly již řečeny a my je jen slepě opakujeme nehledíce na to, zda jde o rozvodové řízení či o Star Wars. Je tak zahájena série klamů, v níž hrdinové utíkají před problémy do ideálního světa klasicistní Anglie a my zatím sníme jejich životy, které jsou stejně nereálné a stejně zábavné. Jako oni si i my uvědomujeme marnost našeho počínání, ale kdo ví, třeba vyjdeme z kina a stane se nám něco nereálně úžasného (tedy za předpokladu, že cílem není sehnat Annu Elliotovou). (07.08.2012)