Led Zeppelin: The Song Remains the Same

Domácí idilka, Bonham na traktoru, Plantovi děti hrající si v potoce. Potom dopis, zděšení "to je už zítra" a odlet do USA. A pak? Čekající publikum v Madison Square Garden uslyší první ton Pagovi geniální kytary songu Rock and Roll a je vymalováno. Nejvíce za zmíňku stojí Jimmy Page, který jeho kytarami dokázal vykouzlit takovou show, že jsem měl občas otevřenou hubu dokořán. Vždyť kdo si zkusí zahrát na elektrickou kytaru smyčcem jako to dělal on v songu Dazed And Confused, z kterého utvořil dokonalou psychedelickou úleťárnu. Ten chlap je bůh a na tomto koncertu mnohokrát převyšoval zbytek kapely (a předpokládám, že nejen na tomto koncertu). Na druhém místě Robert Plant, blonďatý tygr v extrémně uplých jeansech, jehož výkon v některých částech koncertu převyšoval i samotného Jimma Page, vždyť kde by byli Zeppelini bez jeho nezaměnitelného hlasu a show, které dělal. A to samé se dá říct i o bicím a baskytaře. John Bohnam, zemědělec a sběratel rychlých aut dostal několik minut na solo na bicí a ukázal, že ta zemědělčina je jenom bokovka. John Paul Jones nadruhou stranu byl nejméně zabíraná osoba v kapele, celou dobu mě připadal jako by byl páté kolo u vozu (a to přitom byli v kapele čtyři). Věčně zalezlý v růžku, z lehka se kolíbající a hrající svoje riffy. Introvert par excellance. Koncert byl provázený vizuálními efekty, na tu dobu pěknými a trefnými, vyzdvyhující některé už tak dost psychedelické pasáže. Někdy kamera zamířila i do zákulisí a ukázovala jejich manažera Petera Granta, řešícího vzniklé problémy nebo policisty vyhazující ožralé fanoušky. Ale hlavním doplněním koncertu byly jakési hudební klipy k jednotlivým písním. Upřímně nestály za nic. MTv ještě nebyla, tak klipy neměly sebemenší váhu. Důležitá byla muzika, živá muzika a všechna ta show, které se při tom děla. Tenhle 137 minutový hudební dokument vlastně ani není film, je to jen sestřih koncertu. Ale udělá na vás takový dojem jako málokterý. Výběr skladeb byl výborný, Rock and Roll, Dazed And Confused, Whole Lotta Love nebo krásně zahraný Stairway to Heaven a tak dále. Jen mě chyběl geniální Kashmir. Co říct na závěr. Za Bonhamův hořící gong na závěr koncertu, za Pagovu kytaru, za Plantovi genitální kalhoty a za Johna Paula Jonese plná 5. (23.09.2010)

Do prohlédnutí tohoto snímku jsem Led Zeppelin vnímal jako legendu, která mě minula, ale po té co jsem tento snímek na vesnici, v sále, na plátno o rozměrech 3x3m, s ozvučením zábavové kapely, promítnul starším bigbíťákům, kteří u toho křepčili jako by byli v Madison Square Garden, si mě Cepelíni definitivně získali. V atmosféře jakoby koncertu byly zvláště vizionářské vsuvky úplně o něčem jiném než doma u televize. (26.09.2007)

Nesejde na tom, že dokument obsahuje mnohdy prapodivné "snové" sekvence. Nesejde na tom, že celkové zpracování není na mistrovské úrovni, ani na tom, že záběrů ze zákulisí je tu poskrovnu. Tohle je přeci kurva Led Zeppelin, nejlepší rocková kapela na světě! A ano, tohle není úplně objektivní hodnocení. (22.06.2018)

Jsem nucen dát tři hvězdy. Led Zeppelin a jejich hudba mi nic neříká, čekal jsem tak alespoň dobře natočený dokument. Jelikož mi ale po proklikání písní, které tvoří 90% materiálu zbyly jen kusé nahrávky chvil mezi koncerty a nic neříkajících úvodních deset minut, nezbývá mi než hodnotit takhle. Alespoň mi to rychle uběhlo a ze dvou hodin bylo deset minut :). (23.10.2014)

Až po 30 tich rokoch sa mi podarilo vidieť Zeppelinov naživo. Teda z koncertu. A že to bola podarená partia hlavne z hudobného hľadiska! Tá omáčka okolo za veľa nestála a ubrala hviezdičku na mojom hodnotení filmu. Muzika týchto dnes už gigantov sa prakticky ani nedá hodnotiť menej ako maximum. Zlaté sedemdesiate roky.. (15.03.2011)