Austrálie

Austrálie je smutný příklad filmu, který se povedl přesně podle přání tvůrce a rozhodně mu nejde upřít pevná vize, ale zároveň mě naprosto nebaví a nezajímá. Já bych ho měl rád rád, ale prostě to není tak úplně možné. Racionálně jde ocenit spousta nápadů, emoce se ale nedostavily. Snad až to jednou uvidím znovu... (12.12.2009)

Austrálie není pouhý kýč, je to pastiš z kýče. Baz Luhrmann sestavil svůj film z filmů jiných a každého herce přinutil k strašlivému přehrávání. Kidman se tak z nóbl hysterky, kterou divočina děsí a odpuzuje, stane drsnou sexy rančerkou, která se vyrovná urostlým chlapům. Jeden takový se do ní samozřejmě musí zabouchnout a ukázat své mocné pěsti a odvážné, dobré srdce. Ale nejdříve se teprve musí najít, což se nejlépe děje skrze hádky. A ano, všiml jsem, jak jejich hádání nápadně připomíná "rozpory" Indyho Jonese a jeho bab - žel, toto povšimnutí mi nepřivodilo filmový orgasmus a Luhrmannovi nepřineslo mé uznání. Podoba tam je, je jistě záměrná, ale, promiňte ta slova: "Hovno z toho." Nezůstalo u herců, i scénář byl sepsán s touhou využít kdejakých klišé tak, až si každý uvědomí: "To on to tak chtěl, tím nám jistě cosi sděluje," ale nesděluje nic. Někdo se třebas pobaví tím, jakou s ním Austrálie hraje hru na dojetí, které se v zápětí musí zahodit, a upřímně se uchichtne. Jiný (Subjektiv) si řekne, že je ta hra trapná a opakovaný vtip není vtipem. Že - SPOILER - třikrát oznámená a třikrát zrušená smrt hlavního hrdiny či hrdinky či hrdinčíka - KONEC SPOILERU - není hra s divákem, ale s divákovou trpělivostí. A je toho spousta, s čím musí divák bojovat, pokud nepodlehne - SPOILER - proměna z honáka ve lva salónů, pád do v reálu neexistující propasti, balacování nad ní, bezproblémové sledování zkušeným domorodcem, dojemná smrt napraveného vedlejšího hrdiny, idyla divočiny, zkažený velkopodnikatel, atd. - KONEC SPOILERU. A kdo si myslí, že soulož pár dní po zatlačení manželových vík je vrcholem romantiky, snad by se neměl do žádného vztahu ani pouštět. Luhrmannova důslednost však nezná mezí a instruoval i výtvarníky přes kulisy a to samozřejmě tak, aby jejich práce byla co nejbarevnější a aby co nejvíce působila jako - kulisy. Kamera, hudba a další již jen dokreslují výsledný obraz, kterému nemohu upřít promyšlenou a jednotnou koncepci (i přes jisté žánrové proměny). Z té koncepce mi ale není dobře. (29.10.2009)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Dve hodiny som si myslel, že umriem od rozkoše. Najfilmovejší film posledných rokov. Čistokrvný gýč povýšený na tú najrýdzejšiu filmárčinu. Fungovalo tam všetko - dokonca aj tie patetické a sentimentálne kydy, ktoré mi tak vadili v traileroch. K tomu brilantná réžia, výborní herci a vymaznaný, zámerne "umelý" vizuál. Nádhera. Záverečná polhodina je však sklamaním. Chýba jej dramatickejší náboj a viac sentimentu. Áno, chcel som slziť ešte viac. A úplný záver, na ktorom strašne vidno, že jedna postava mala zomrieť a pomerne nemotorným strihom je vložená späť do deja, ma už trochu naštval. Napriek tomu je to pre mňa natoľko silný filmový zážitok, že svojich 9/10 premením na tunajšie plné hodnotenie. A neznášam štúdio Fox za to, že debilnou propagáciou potopilo takýto divácky film. (10.02.2009)

Mám rád Austráliu ako krajinu. Je to pozoruhodný kus sveta a mám rád aj austrálske filmy. Film Austrália chcel byť epickým vysokorozpočtovým megatrhákom o láske a akcii á la Titanic, má skoro tri hodiny, stál 130 miliónov a disponuje na prvý pohľad bombastickým kastingom (nevraviac o renomovanom režisérovi, ktorý natočil jeden z najlepších filmov roka 2001). Ale nakoniec v mojich očiach dopadol ešte horšie, ako Pearl Harbor (ktorý sa svojho času snažil o to isté). Hlavne – ten scenár je strašný. Po originalite v ňom nenájdete ani stopu. Všetko ste už niekde videli – postavy, motívy, zvraty. A oveľa lepšie spracované. V neposlednom rade je to gýč (čo by teoreticky nevadilo, ak by to bol DOBRE spracovaný gýč), humorné scény nie sú vtipné a dojemné scény vás zanechajú chladnými. Nefungujú ani postavy – Hugh Jackman a Nicole Kidman vedia byť fajn, niekedy veľmi fajn, ale ak majú nešťastne napísané roly, tak nie. A tu ich majú napísané tak blbo, až sú kvôli tomu nesympatickí. Čo nie je dobre. Vlastne je to zle. Veľmi zle. Vizuálna stránka OK, ale že by som si z nej sadol na zadok sa povedať nedá. Po dramaturgickej stránke je to hrozne divné, až to vyrušuje: rozprávacom je najnepravdepodobnejšia postava príbehu, najlepšia záporná postava je zavraždená takmer mimo záber a na jej miesto uprostred filmu (!) zasadne nová (úplne nezaujímavá), Jackman s Kidman sa správajú ako nevyzretí puberťáci a postavy prijímajú informácie o smrti iných postáv štýlom „to je škoda, že už nemáte čokoládovú zmrzlinu, ale tak dám si aj vanilkovú, čo už“. Vrcholom je akčné  finále, ktoré malo byť veľkolepé, ale pôsobí dojmom, že bolo dodatočne a nasilu prilepené k pôvodnému koncu, ktorý bol komornejší, čo sa producentom nepáčilo a tak rozkázali natočiť nové finále... ktoré je bohužiaľ mdlé, miestami až útrpné (puška). Myslel som, že situáciu zachráni špecifická austrálska poetická mysterióznosť (ehm). Mýlil som sa. (09.05.2021)