Edith Piaf

Příliš ambiciózní pokus zachytit krátký život velké ženy. Olivier Dahan jaksi pozapomněl, že při jakékoliv stavbě je nezbytný spojovací materiál. Jeho hrad z písku, ač zkrášlen mnoha krásně opracovanými oblázky, se sesypává na jednu nevábnou hromadu, jejímž prohrabováním si nehodlám znovu špinit ruce… A celit nervy, neboť ani silný příběh, solidní výprava, nenapodobitelný zpěv a výtečné obsazení (mladá a krásná Marion Cotillard hraje předčasně zestárlou, drogami vysílenou zpěvačku úžasně!) mi nezabránili v četném otevírání tlamy (za účelem dorovnání kyslíkového deficitu) a v netrpělivém poposedávání (za účelem vědomého otlačení jiné části zadku). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nathalie, sportovec, murakamigirl , dzej dzej, bogomira (17.06.2010)

Jestli si mám pamatovat z filmu něco pozitivního, pak to bude jistě hudba. V druhé řadě rovněž herecký výkon Marillon Cotillard, za který obdržela herecké ocenění. Že to byl Český lev je věc jiná a lze spekulovat, co vše dělá film českým. Snad ne štěk v podání Vašuta či Javorského. Vše pozitivní z filmu přebije mimo jiné vražedná stopáž. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale podle tohoto filmu byla Edith Piaf protivná feťačka a alkoholička a mimo jejího hlasu na ní neshledávám nic pozitivního. Vyložená záporačka a to na hodnocení nepřidá. (30.11.2010)

What The Fuck? Slovní spojení, které jsem při pohledu na další životopisné drama vykřivkoval až nechutně často. Kde začít. Tak dobře, vrhneme se na scénář. Ten je jen odstínem všemožných hovadin, které povětšinou nedávají smysl a jsou na plátno naházeny tak nesrovnale a nevyváženě, až se z nich dělá mdlo. V jedné scéně se Edith vybourá v autě, střih, jsme o dvacet let jinde a šedým make-upem pomazaná zombie si polehává na zahradě. Dává to smysl? Nedává. Návratu ke zpěvačce se totiž nedočkáme v zápětí, ale až po půlhodině v jiném období, během něhož zapomeneme, co se tenkrát stalo. Ono je to ale stejně jedno. Režisér totiž vůbec nebere ohledy a rozsekává životní příběh hvězdy na pouhopouhé schématické scénky, které opakují jediné: Vzestup hvězdy a její pád. A tak pořád dokola. Není to nudné a je to i slušně zahrané (i když takhle zhnusit krásnou Marion... ale budiž), jenomže další várka dramatu postrádá jakýkoliv smysl a popravdě mě film jako takový přestal po půl hodině zajímat, a tak jsem průběžně raději koukal do stropu. Správně, nebudu si brát servítky jen kvůli tomu, že na Berlinale všichni tleskali a většina návštěvníků letošního Febia udělala totéž. Edith Piaf není dobrý film. A upřímně mě nejvíc potěšil Vašut, který svým nasazením přebil všechny z hlavního ansámblu. (07.06.2007)

tento film NEMOHOL byť zlý (ak by sa ho nechopili absolútni diletanti a babráci - o to lepšie, že sa ho chopili talentovaní a šikovní filmári), búrlivý (a pomerne krátky - len 47 rokov!) život najväčšej (duchom, nie telom) šansoniérky všetkých čias, osôbky, do ktorej by sa rozhodne nezmestilo toľko nešťastia, smútku, melanchólie a rán osudu, keby nemala takú obrovskú dušu - a na jej speve, výraze a hudbe sa to odrazilo; výsostne zaslúžený Oscar pre Marion Cotillard, ktorá sa na vyše dve hodiny naozaj stala "malým škovránkom"; o to viac som si užil túto pôvabnú životopisnú drámu, že hudbu edith piaf mám od srdca rád, i keď som sa k nej dostal skrz české verzie jej najväčších "hitov" prespievaných Hanou Hegerovou; a vôbec sa nečudujem mojej kamarátke, ktorá mi povedala "keď som pozerala film Edith Piaf, od začiatku do konca som plakala" (25.02.2008)

Jako první bych chtěl říct, že Marion Cotillard je tu fakt superexcelentní. Samotný film je natočen hodně dobře a dost scén ve mě vyvolalo emoce. Jen je to prostě hrozně divně rozházené. Bylo dobře, že jsem na to koukal s mámou která zná životopis Edith Piaf, protože jinak bych se moc nechytal (nebo i chytal ale spíš bych různé skutečnosti jen tušil než na beton věděl.) Dahanovi slouží ke cti, že chtěl film trochu oživit, ale s jeho emocionální zručností by bylo lépe kdyby to bylo vyprávěno chronologicky. Hudba výborná a Marion Cotillard ještě jednou, brilantní herecký výkon. (07.02.2008)