Spálené vzpomínky

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Jakej je HEROIN???____Poprvé je to jako když tě políbí BŮH. Pak se jen marně snažíš dohnat ten první okamžik. A děláš to znovu a znovu.... INTENZITA - krutá - záběr po záběru. Pohledy, doteky, slova... vše je tu tak hustý že by to šlo nakrájet. Když se ONA dívá na NĚJ mrazí to ... nenávidí ho ale... (12.03.2008)

Benicio Del Toro se po tomto filmu (a 21 gramů) dostal do mé Top Ten herců. Uchvatný příběh, počáteční průstřihy v čase, jen ten konec je sice lyrický, avšak epická linie mi připadá nedotažená. Což by možná bylo na škodu, takle si člověk domyslí osud rodiny a Jerryho. Jinak mi připadá, že Toro hraje tu samou roli jako ve filmu 21 gramů, jen s menším entusiasmem. Film rozhodně doporučuji. (29.12.2009)

Trochu rozprávkovo pojatý príbeh o jednom narkomanovi, ktorý sa snáď dá dokopy. Všetci okolo ho bez pripomienok podporujú. Je to pekné, ale miestami fakt ťažko uveriteľné. A akokeby to nestačilo, tak je tu ešte romanca so ženou jeho najlepšieho kamaráta, ktorý nečakane zomrie. Našťastie film podržali skvelé herecké výkony. Del Toro ako feťák s dobrým srdcom je sympaťák. Berryová tentokrát tak nasilu neprehráva ako v podobne pozitívne naladenom ale o triedu lepšom filme Monster's Ball. Záver je plný nádeje, ale zároveň sa to všetko môže ľahko skurviť. Záleží na divákovi jakú ma povahu, tak si to môže vyložiť podľa seba. Nakoniec mi bolo trochu ľúto, že Duchovny mal vo filme tak málo priestoru, keďže jeho postava ma bavila najviac. Proste ďalší totálny dobrák, ktorý by sa rozdal až na to doplatí. Po druhom pozretí som už trochu menej nadšený, ale stále som dostatočne spokojný. Naviac Bluntmanov koment ma pobavil. Už len kvôli jeho hodnoteniu je jasné, že to nie je zlý film. 7/10. (13.10.2019)

Susanne Bier je mistryně psychologických dramat. Po Otevřených srdcích mé srdce opět zaplavila emocemi, i když ne takovým způsobem jako u zmíněného čistě dánského filmu snímaného ruční kamerou. Už jen hereckým obsazením nemůže dýchnout na diváka dánská syrovost, nýbrž dobře známá hoolywoodskost. Přesto se Susanne BIer podařilo natočit mistrné drama v pomalém tempu, které ovšem v žádném případě nenudí. David Duchovny je supersympatický, ačkoli příliš mnoho prostoru nedostal, Hale Berry je nesnesitelně protivná, což byl patrně scénáristický záměr a Benicio del Toro je nadpozemsky skvělý. Navzdory všem hercům par excellence bych přívítal návrat k Madsu Mikelsenovi a spol. (13.11.2008)