Coming Soon

Sympaticky provokativní fiktivní dokument, který upozorňuje na sexuální menšinu, která se dosud nedočkala uznání. Možná se skrývá pod znamínkem + v příslušné zkratce. Film se bohužel nedotýká role zvířat v lidském sexuálním životě v plné šíři. Existují i různé sublimnější podoby tohoto fenoménu. Zoomimika (určitá praktika BDSM) zde byla zmíněna pouze okrajově, furíci (furries) nebo theriani nebyli zmíněni vůbec. Možná by tato témata vzhledem k jejich komplexnosti vyžadovala samostatné zpracování. Spirituální rozměr práce s atavismy (neboť o to tady v podstatě jde) zde aspoň v náznaku reflektuje krátký rozhovor s šamankou. Je to principiálně kontroverzní film. Jeho tvůrci si toho jistě byli vědomi a zajisté nepředpokládali, že divák shlédnuvší tento snímek nadšeně zvolá: „No to musím vyzkoušet taky!“ Není to film vybízející k praktikování nějaké úchylky (třeba vegetariánství); je to ojediněné a zajímavé filmové dílo, které může posloužit jako podnět k zamyšlení. Přikládám záznam tematicky koresponujícího snu. - - - Sen o seznamovacím zájezdu (10. května 2016 k ránu) - - -     Jsem na seznamovacím zájezdu. Stojím na terase a popíjím nějaký drink. Je horká letní noc a ve vzduchu je cítit moře. Zábava probíhá někde uvnitř objektu, v němž se nacházím.      Na terasu vyjde mladá slečna. Vidím, že se na dnešní večírek originálně oblékla. Má na sobě krátký top, lodičky – a jinak už nic. Krokem modelky přejde terasu, zadkem se opře o zábradlí a trochu se vykloní do prostoru, aby si užila osvěžujícího vánku od moře. Pochopitelně u toho musí být trochu rozkročená, aby nepřepadla ven. Protože bych si ji rád prohlédnul zblízka, přistoupím k ní a dám se s ní do řeči.      Téma se samo nabízí. V dnešních novinách vydávaných pro účastníky zájezdu jsem četl, že tato slečna se zde doposud neseznámila s žádným mužem ani ženou. Zeptám se jí, jak je možné, že se nechytá, když je pěkná a navíc umí tak nápaditě kombinovat oděvní prvky. Slečna řekne, že jsem asi nečetl její profil zveřejněný v prvním čísle novin. Byla odsouzená za zoofilii a nekrofilii. Vybavuje se mi, že na webu proskočila zpráva o tom, že nějaká mladá žena pronikala do výběhů a klecí zvířat chovaných v pražské ZOO a sexuálně zneužívala samčí exempláře. Ostatní návštěvníci tyto její akce hojně fotografovali a většinou se pak našel někdo, kdo o tom dodatečně vyrozuměl vedení zoologické zahrady. To podalo trestní oznámení na neznámou pachatelku. Ženu se po několika měsících podařilo dopadnout v medvědí kleci.      Ptám se, jaký rozsudek soud vynesl. Prý jí zakázal chodit do pražské zoologické zahrady a navštěvovat Egona Bondyho. I seznamovacího zájezdu se zúčastnila z rozhodnutí soudu, ale lidé vůči ní mají předsudky a straní se jí. Namítnu, že část rozsudku je dost absurdní, protože Bondy už umřel.      „Smrt je relativní pojem,“ usměje se slečna a poučí mě, že Bondy poté, co v Bratislavě zemřel, se přestěhoval do Prahy, kde dál žije a tvoří. Bydlí v jedné vilce poblíž zoologické zahrady v pražské čtvrti Troja. Slečna se rozhovoří o problematice smrti. Evidentně je znalkyní díla Emanuela Swedenborga. Mluví o tom, že českých překladů Swedenborgových spisů vyšlo víc, než se obvykle uvádí. Domnívám se, že má na mysli samizdatové strojopisné překlady, které se občas objevují v antikvariátech a nikdo neví, kolik jich vlastně je. Slečna vysvětluje, že nikoli: opravdu míní knižně publikované překlady, které vydal Immanuel Janeček. Na důkaz mi ukáže fotografii vyjetou na barevné počítačové tiskárně. Na snímku vidím přinejmenším pět českých vydání Swedenborgových knih, které u nás podle mého přesvědčení nikdy nevyšly. Všímám si díla Boží město. Je to docela tlustospis. Ani jsem nevěděl, že autor něco takového napsal. Že by Swedenborg také patřil k těm, co žijí a tvoří i po smrti? (18.08.2023) (méně) (více)