Až na krev

Občas je těžké rozlišit, kdy Day-Lewisovi jenom zašustil knír a kdy skutečně něco řekl, během dlouhých scén se toho v zásadě příliš neděje, poslech úmyslně nelibozvučného soundtracku doprovázel můj skřípot zubů a absurdní finále bylo jako zákeřná rána těžkým tupým předmětem přes zátylek. Až na krev není filmem hezkým, příjemným, snadno stravitelným, Až na krev je filmem skvělým. Rozvětvenější doporučení vám momentálně nejsem s to nabídnout. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Aiax, Jordan, uzzi, Axident (02.04.2008)

Když jsem Až na krev viděla poprvé, bylo pro mě toto dílko P. T. Andersona záhadou. Oceňovala jsem jeho úchvatnou kameru, nadpozemské herecké výkony a skvělý soundtrack, nedokázala jsem si ale představit, proč bych ho kdy měla chtít vidět znovu; natolik odtažitě na mě jako film půsosobilo. Tehdy jsem ještě netušila, že mě příběh vzestupu jednoho ropného magnáta bude následující týdny pronásledovat v myšlenkách a že pocítím neodolatelnou touhu pustit si ho podruhé. Nutkání jsem podlehla, na film se podívala... a byla jsem z něj nadšená. Ohromená. Uzemněná. Odvolávám veškerou kritiku mého předcházejícího komentáře: Až na krev není náhled do života psychopata, jehož jednání by postrádalo jakoukoliv logiku. Je to ukázka souboje dvou vysoce racionálních osobností, která začíná hned při úvodním jednání o prodeji pozemku. Na jedné straně je to Daniel Plainview, který uznává jako boha ropu a nijak se netají svým egocentrismem, na druhé pak Eli Sunday, který si myslí, že nad ropou vládne bůh a který své osobní zájmy zaštiťuje kostelem. Se kterou z těchto dvou sobě navzájem velmi podobných osobností jsem sympatizovala více? S ropným magnátem, protože člověka, který přizná, že nemá rád lidi, a který se nijak netají svými sobeckými motivy, dokážu respektovat více než toho, kdo ostatní manipuluje pod záminkou víry. Během druhého zhlédnutí jsem navíc právě v Plainviewovi objevila i ten tolik důležitý prvek lidskosti, který jsem poprvé ve filmu postrádala, a to ve formě jeho vztahu k dětem. I když hlavní hrdina po celou dobu tvrdí, že má rád jen sebe samého, jeho jednání v průběhu filmu vypovídá o tom, že mu na malé Mary Sunday a především jeho synovi nesmírně záleží. Vezměte si prakticky jakoukoliv scénu, kde se Daniel a H. W. vyskytují o samotě, a to, co uvidíte, není jednání muže, který má chlapce jen jako zástěrku pro zakrytí svých úmyslů; budete sledovat člověka, který cizí dítě začal skutečně považovat za své a chce pro něj to nejlepší, čímž závěrečné rozuzlení získává ještě tragičtější nádech. Za hlavního hrdinu, ve kterém jsem vizuálně, hlasově i charakterové bez úspěchu hledala jakýkoliv společný znak s Danielem Day-Lewisem, za podmanivou vizuální stránku, za soundtrack, který je neodmyslitelnou součástí filmu a který by si dle mého názoru zasloužil Oscarovou nominaci, za epický příběh o vzestupu a pádu, kterým mi Paul Thomas Anderson připomněl filmy Martyho Scorseseho, a za odvahu vyprávět děj pomocí náznaků a nevysvětlovat divákovi vše, tedy napodruhé nemůžu a nechci jít pod pět hvězdiček. Jedno z mála mistrovských děl 21. století. (03.02.2013)

„Už som skončil.“ Brutálny, temný a strašne "zlý" film. Paul Thomas Anderson dobre vie, čo robí, keď nám titulného antihrdinu (v oscarovom podaní Daniela Day-Lewisa) podáva tak odťažito, že ak povie za celý film o sebe 20 „zbližovacích“ viet, je to veľa. Vôbec, v Čiernej krvi sa celkovo veľa nerozpráva. No ak už predsa, je čo počúvať (kuželkové finále). A baviť sa o tom, že technická stránka (výprava, hudba, strih zvukových efektov...) je na vysokej úrovni, je zbytočné. Netradičný, silný, no veľmi neprispôsobivý, tvrdohlavý, krutý a surový film. Kino POvažan NMnV 2008 (08.06.2008)

"Ono to snad neskončí," zoufal si můj těžce zkoušený spoludivák, prohrávající ve 126. minutě s Až na krev vysoko na body, zatímco já jsem v totéž urputně doufala. Nepotřebuju Až na krev k tomu, abych věděla, že nafta není voda, pánbíčkářství není víra a získáním celého světa nebo ropovodu člověk nevyváží ztrátu svého člověčenství, ale to vůbec neznamená, že takové filmy nepotřebuju víc než zoufale. Nezmínila jsem se o výkonu svého úhlavního oblíbence, takže mám pokládat řečnickou otázku, zda byl Daniel Day-Lewis skvělý a i nadále ho pokládám za nejtalentovanějšího žijícího herce? Je papež katolík? Moje kacířství jde tak daleko, že si papežovým náboženským přesvědčením nejsem natolik jistá jako předchozím tvrzením, a moje drzost je pro změnu natolik monumentální, že mám chvíle, kdy jistého Brita s nejuhrančivějšíma očima na světě za papežova nadřízeného. A jestli se nějaký chorý mozek pod vlivem prudce nakažlivého a nebezpečně se šířícího viru odcladacus premierus pokusí oddálit premiéru Nine třeba jen o 1, 26 vteřiny, nechť zví, že v takovém případě nepůjdu až na krev, ale až na kostní dřeň. (09.10.2008)

Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět. (24.07.2009)