Bratři z donucení

Will Ferrell má podle mě tendenci točit na střídačku dobrý a špatný filmy a po průseru Semi-pro se musel tentokrát opravdu snažit. A ono to kupodivu vyšlo. Příběh sice není nic moc, tvůrci se z něj ale snaží vytřískat co se dá a já se bavil a u některých scén docela nahlas. Will Ferrell tentokrát nepustil z uzdy své ego a tuhle roli si užívá, stejně jako John C. Reily, kterýho už začínám mít v těch komediích docela rád. Navíc to celé příjemně uteče a kdyby to ke konci trochu neubralo, tak to mohla bejt jedna z komedií roku. Takhle je to "jenom" hodně dobrej nadprůměr. 70% (24.12.2008)

Minimálně pro mě rozhodně nejvtipnější komedie s Willem Ferrellem, jejíž ústřední premisou je, že dva infantilní kudrnatí čtyřicátníci se stanou nevlastními bratry. John C. Reilly je ve filmu Ferrellovým rovnoceným partnerem (chtělo by se říct bratrem), ať už se jedná o scény pracovních pohovorů či naměsíčné destrukce. Množství scén je opravdu nezapomenutelných (dvou-patrová postel,a cappella zpěv Sweet Child O'mine, Boats and hoes...), což potvrzuje i fakt, že přiměřeně s opakovanými zhlédnutími roste počet citovatelných hlášek ("Dad, we're men. That means a few things - we like to shit with the door open..."). Smál jsme se až tak, že jsem málem spadl ze svého dinosaura... (19.11.2010)

"Ten klaun nemá penis!" Po Benga v záloze má nejoblíbenější ferrellovka a to jsem se jí dlouho vyhýbal. Ferrell a Reilly předvedli ty nejpřesvědčivější a nejvtipnější čtyřicetileté mamánky s mentalitou dvanáctiletých v historii filmu a finální katarzní scéna, ve které Ferrell zpívá Bocelliho a rozezvučí tím v přitomných jejich nejkrásnější vzpomínky a nejskrytější touhy, mě rozsekala na kusy. (24.04.2014)

Váhám mezi 3 a 4. Ona to totiž byla celkem příjemně strávená chvilka s tímto filmem, ale zase je to takový opus, v kterým je řada klišé, a ani čunárnám a sprostý mluvě se tu nevyhneme. Prostě je to takový mix všeho možnýho, co by mohlo být vtipné do komedie, která má i děj. On by sice ten děj takhle v reálu nebyl, že je to někdy zbytečně přehnené, ale proč ne, u komedií se tyhle věci dají i trpit. (20.12.2008)

Zhruba do třetiny skvělé, Ferrellovsky přehnané a místy skutečně vtipné. Ve zbytku už se hlavní motor (přehrávání hlavních představitelů) okoukává a vtipy začínají nabírat na nefungčnosti (deset vteřin dlouhý prd Johna C. Reillyho). Totální průser zachraňují herci (v čele s výtečným Jenkinsem). Ve filmu je hned několik scén, které bych si s chutí projel znovu (palanda, Jenkins vs. Adam Scott). Základ je dobrý (jednotlivé útržky by rozhodně zazářily třeba v SNL), ale křečovité vsunutí do celovečerní stopáže rozhodně Step Brothers neprospělo. 50% (13.01.2009)