Sindibád a Tygří oči

Ano, ano, příběh opět není žádná sláva a některé herce (obzvláště macechu Zenobii a jejího synáčka) bych beze všeho oželel, nicméně tenhle Sindibád je skvělá podívaná. Hodina a padesát minut nacpaných triky Raye Harryhausena, z nichž nad některými zůstává dodnes rozum stát, dokáže do dětských let vrátit snad úplně každého. Osobně mám nejraději tu zasněženou a zmrzlou pasáž s obřím mrožem a pak samozřejmě závěr se šavlozubým tygrem, nicméně obří "lidoop" (vypadá jako kyklop z prvního Sindibádova filmu, jen má dvě oči) a koneckonců ani princ-pavián Kassim nejsou vůbec marní. Lehce zastaralé, ale pořád magické a velice příjemně koukatelné dílko. (02.07.2011)

Spíš taková připomínka, že StarWars byly ve všech ohledech opravdu revoluční. Tento díl Sindibáda šel do kin ve stejný rok a vypadá oproti hvězdnému dobrodružství spíše jako neandrtálec. Nejen triky, ale i tempo pokulhává, herci nic moc (jen Seymour a Power naplňují pubertální sny svou cudnou nahotou), a co se týče scénáře, nikdo si s ním žádnou práci nedal. Ale je to film pro děti,a tak se na něho nedá dívat dospělým okem. (01.12.2019)

Klasice mého dětství udělené vysoké hodnocení především z nostalgie, dnešní děti už to asi těžko osloví. I když.. Fantasy jak má být, velmi klasické triky (jako malej jsem se toho zlatého golema a tygra dosti bál, teď jako dospělého mě víc teda vyděsil ten dvaceticentimetrovej sršeň, nechtěl bych :)), statečný Sindibád a krásná Jane Seymour...co si přát víc? Hezký film, ale vrchol trikového mága Harryhousena měl teprve přijít. (21.04.2014)

Moc dobře si pamatuju, že když jsem byl malý, tak jsem měl tento film o Sindibádově dobrodružství opravdu rád. Nyní s odstupem času člověk vidí, že v porovnání s původním Soubojem Titánů má tento film viditelné rezervy. Harryhausenovy triky s monstry jsou jako vždy na vysoké úrovni, nicméně mi oproti dětství nyní vadili herci a jejich výkony - většina z nich byla celkem otravná. Rovněž mě překvapil celkem stroze natočený závěr ve svatyni s návratem zpět do Charnaku. Tomuto snímku zub času hodně vzal - oživlé loutky stále seberou dech, avšak nad zbytkem se člověk spíše jen tak pousměje. (08.01.2019)

Sindibád zas tak jednou brázdil modré vody a tu ho osvítila myšlenka, že je vlastně osudově (po kolikáté už?) zamilován. Co by muž, kterého osudovost postihne co chvíli, neudělal pro svou v revolvingové výměně opět jedinou? Srdnatý kapitán naprosto cokoliv. Dobrý vkus se chlapíkovi (sám tentokráte docela fešák) upřít nedá, doktorku Quinnovou jsem měla také vždy ráda. Do doby zjevení Sindibáda velmi konspirativní Farah ovšem s příchodem muže svého srdce zřejmě pod vlivem jeho testosteronu, feromonů a následného hormonálního hnutí naprosto zblbne a vyzradí pomalu i recept na to, jak udělat z tuhého odpadu zlaté kuličky a uplést bič. Čarodějnice se toho chytne, ukuje si vola, protože nikdo jiný by pro ni tak dokonale a beze slova neotročil, a pustí se do pronásledování a maření plánů našich hrdinů. Je pravdou, že nejen princezna podlehne formulářovému syndromu (to je ta situace, kdy člověku při pohledu na kolonky klesá IQ o dvacet bodů nejméně), ale obdobně jako ona zblbne i Melanthius. Každý má právo být pět minut denně blbý a někdy se to zkrátka nastřádá. Má to za následek to, že stařík vybreptá taky i to, co neví, což je příčinou všech dalších nesnází. Země kouzlům zaslíbená disponuje jak ledovci, tak tropickým rájem, v zemi kouzel vlastně normálka a ani zikkurat tak úplně nepřekvapí. Pak se vynoří jednorohý King Kong a naši hrdinové jsou rádi, že s sebou mají blondýnku, to krása zabila zvíře. K tomu opelichanému tvorovi, který se dostal až do názvu, se nebudu vyjadřovat. Tygří oko pro mě i nadále zůstane tím hezkým polodrahokamem a do budoucna hodlám předstírat, že toho nedůstojného reprezentanta šelem kočkovitých jsem nikdy neviděla. (17.01.2014)