Zimní host

Režijní debut Alana Rickmana mě potěšil po všech stránkách. Neuvěřitelně opravdově působící příběhy matky a dcery (které výtečným způsobem ztvárnily Emma Thompson a její skutečná matka Phyllida Law) , chlapce a dívky, dvou přítelkyň a dvou malých kluků na pozadí nejchladnějšího dne v roce v mnou oblíbené severské skotské krajině. Propletenec vztahů podaný citlivou režií, který však vyžaduje vnímavého diváka, ochotného ponořit se do civilního, komorního snímku, pro někoho možná až příliš obyčejného. Já osobně jsem ráda, že se Alan Rickman vedle svého velkého hereckého talentu projevil také jako velmi nadaný, inteligentní, ale zároveň nepodbízející se režisér. (08.03.2013)

Komorná ľudská dráma, ktorá nezaprie svoju divadelnú predlohu, čo však v tomto prípade rozhodne nepočítam k negatívam. Alan Rickman režisérsky debutoval snímkou, ktorá síce na prvý pohľad pôsobí fádne a jednoducho, no hlavne vďaka skvelej analýze charakterov a chladnému, zasneženému prostrediu sa jedná o veľmi zaujímavú štúdiu ľudských vzťahov podporenú skvelými hereckými výkonmi, hlavne v podaní matky a dcéry - Emmy Thompson a Phillidy Law. Zimný hosť je ideálnou alternatívou k notoricky známym filmom, ktoré sa objavujú v našich televíziách v období Vianoc, i keď sa jedná o dielo určené skôr náročnejšiemu divákovi, no čas strávený pri tejto snímke rozhodne ľutovať nebudete. (28.11.2007)

Chvilku jsem s plným hodnocením váhala, mám totiž ráda filmový perfekcionismus. Na rozdíl od divadla mi zde vadí, že se mluví o strašném větru a nehne se ani lístek na stromė, ani vlásek na hlavė dámy, která si na ukrutný vítr stěžuje. Chlapec močí do sněhu, jenž zůstává i nadále běloskvoucí. Jenže i u panovnických dvorů věděli, že každá krása má mít svoji pihu. A ty příběhy malého mozaikové filmu jsou natolik krásné a poetické, že je ta piha snad i nutná. Příběh matky a dcery, které si už dávno nemají co říct, ale přesto se k sobě snaží zase najít cestu, je nejlepší, především díky výkonu představitelky mámy Lawové. Má v sobě kus dojemnosti, laskavosti i pochopení, přesně jak už to ve vztahu matek s dospělými dcerami bývá. A poetické vyprávění o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se vydali za školu, patří určitě k tomu nejlepšímu, co na dané téma vzniklo. (03.01.2021)

Alan Rickman je jako debutující režisér překvapivě vyzrálý, kamera, hudba i střídání jednotlivých mikropříběhu do sebe dobře zapadá. Ale nemůžu si pomoct, nudila jsem se. Hlavní příběh matky a dcery dostal podle mě zbytečně velký prostor, na to, jak se vlastně nic nedělo a nic pořádně nevysvětlilo. Je to sáhodlouhý vyčítavý dialog, který se nijak neposune a zůstává stále ve stejné rovině dorážející matky a vzdorně odporující dcery. A to samé platí pro zbývající tři dvojice. Není tam žádný posun v charakteru nebo odhalení nových souvislostí. KOUSEK DĚJE. Pointa všech příběhů je stejná: zůstaneme spolu. O charakterech postav se toho moc nedozvíme. Některé dialogy jsou nepřesvědčivé - zejména ti školáci, kteří se baví spíše jako zhrzení mladí muži. Přehnaný byl i závěr s chůzí po zamrznutém moři, nejspíš metafora, že končí dětství a budeme se muset vydat do zrádného dobrodružství jménem život. Na divadle to nejspíš funguje, ale zfilmované to působí jednoznačně jako pokus o sebevraždu, která nemá žádnou oporu v předchozím ději. Dvě postarší paní bavící se návštěvou pohřbů byly jen anekdotickým příběhem bez nějakého gagu na závěr (jaký udělal například Neruda v povídce O měkkém srdci paní Rusky). /7. 7. 13./ (07.07.2013)

Britské, zimní, rodinné, poutavé, soukromé. Klasický klubovkový snímek, který vypráví o vztazích mezi přáteli, milenci, rodiči a dětmi. Vše se navíc odehrává ve studeném šedém Skotsku. Herci úžasní. Pozitiv asi moc nehledejte, je to spíš snímek na zamyšlení. ..a venku stále prší.. (10.05.2013)