Režie:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrají:
Rodrigo De la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Vojenská diktatura. Spořádaný občan Claudio Tamburrini je unesen vojenskou tajnou policií do dnes již proslulého bývalého aristokratického sídla Mansión Seré. Tam byli krutě a rafinovaně mučeni odpůrci režimu. Někteří tam byli zavlečeni omylem. Nicméně odchod odtamtud byl téměř nemožný. Primitivní i inteligentní věznitelé se střídají ve vymýšlení různých druhů psychického i fyzického utrpení. Film je téměř detailním popisem skutečné události, kterou režisérům zprostředkovali dosud žijící účastníci útěku. V argentinské kinematografii existuje jen málo snímků snažících se reflektovat neradostnou minulost. Adrián Caetano se podobným tématům věnuje ve všech svých filmech, v posledním se však poprvé pokouší o dokumentární rekonstrukci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Upřímně musím říct, že jsem velice rád za každý snímek, který reálně ukazuje málo známé skutečné události bez snahy manipulovat s názorem diváka. Můžeme jenom doufat, že vzniknou i další podobné snímky odhalující život ve strachu, který evropští obyvatelé poznali snad jen za nacistických vlád, také v jiných zemích, možná ještě dnes ovládaných různými juntami, protože ti lidé si zaslouží, aby se na jejich utrpení nezapomnělo. 85% ()
Diktatury jsou všude stejné. 1) Určitá odtažitost tvůrců mi na rozdíl od některých komentátorů zde vadila. Nechodím na film, abych se dozvěděl fakta, od toho jsou dokumenty. Chci fandit a nevadí mi, když jsem (trochu) emocionálně manipulovaný - to je součást filmového zážitku. 2) Je dobře, že i Argentina se po létech vypořádává se svými kostlivci ve skříni. 3) Zaujal mě pěkný 30letý Rodrigo de la Serna (fotbalista Claudio). 4) Přesný koment: gudaulin*****. ()
Precizně zpracovaná historie jednoho nepatrného útěku, který by měl být zajímavý, protože ho tamní režiséři, scénáristi a herci převedli do filmové podoby. Tahle filmová podoba není vůbec špatná, ale kvalitně také nijak dokonalá není. Líbilo se mi ale, že o nikom vlastně nevím, co je zač a tak jsem nemohl nikomu fandit. Lidem do mozku člověk nevidí, natož pak divák. Takže se během toho dění mohlo stát prakticky cokoliv, a ono se také dělo. Mělo to grády, neztrácelo to akci, ale nevěděl jsem co si o těch lidech mám myslet. Až do samotného konce, který to parádně rozlomil a já z toho vlastně neměl vůbec špatnej pocit. Těm pár lidem jsem to přes jejich minulost stejně hrozně přál. ()
Argentínska vojenská chunta sa s tým nemaznala a tak nahliadnutie do ich domu hrôzy nie je nijak príjemným zážitkom. Aj som sa filmu obával, nevyžívam sa v hororových scénach, no našťastie to krátko po začiatku prejde skôr do psychologického boja. Medzi väzniteľmi a väzňami a tiež medzi samotnými väzňami. Do samej podstaty odboja film nejde, ani by sa to za ten čas nestihlo. Nakoniec je to aj napínavé a dojímavé, na lepšie tri hviezdy. –––– Ja som ten, kto rozhoduje, či ťa zabijeme alebo pustíme. ()
Večná škoda, že film o takýchto významných udalostiach pôsobí pomerne lacne, až televízne. Výslený dojem je nakoniec pozitívny, človek si na konci povie, že je o niečo múdrejší. Zároveň ma ale mrzelo, že táto látka nebola nakrútená produkčne bohatšie a možno aj napínavejšie. Vadilo mi divné záberovanie, aj celková farebná štylizácia filmu, proste niekde sa stratil argentínsky genius loci 70. rokov, na ktorý som sa tešil. Niečo, čo sa podarilo napríklad tvorcom Baader Meinhof Komplex v prípade nemeckej histórie. Našťastie sú herci bez výnimky vynikajúci a poteší aj klasický hispánsky badass policajt s veľkými slnečnými brýlami a mustážou. 70% ()
Galerie (26)
Photo © 20th Century Fox de Argentina
Reklama