Shan shui qing

Pohodlně se usaďte a nechte se pohltit harmonickou atmosférou tohoto snímečku. Krásná animace, krásný zvukový doprovod (nemyslím "pouze" nádhernou hudbu). Ač obecně nemám ráda filmy, kde se nic neděje, tento je čestnou vyjímkou. Jsem moc ráda, že jsem na tento snímek narazila. (10.02.2009)

Nejznámější film klasika tradiční čínské animace. Jen obrazy (vycházející z tradičního čínského způsobu malby), do nichž je vsazen příběh beze slov, příběh starého Mistra a jeho učedníka. Mistr před smrtí předává učedníkovi své znalosti hry na Qin, tradiční, zhruba 3000 let starý čínský nástroj, který je dnes pro číňany už jen muzeálním kouskem, ale kdysi byla hra na něj stejně důležitá jako například znalost kaligrafie. A ještě jednou musím použít slovo tradice, protože to je to hlavní, oč ve filmu běží. Předávání tradičních umění dalším generacím a smíření se s tím, že člověk je jenom součástí přírodního koloběhu. Obrazy přírody, hudba a decentní animace v dokonalé symbióze vytvářejí z filmu zážitek, který byste si neměli nechat ujít, obzvlášť pokud jste v meditativním rozpoložení. Nejdřív ale musíte ten film někde sehnat, protože v tradičních supermarketech ho asi nemají :-) (19.07.2007)

Pro pochopení filmu je vhodné také rozumět jeho názvu. Ten sice v překladu zní Pocity (z) hor a vod, ale "hory a vody" jsou doslovným překladem pro tradiční čínské umění šan-šuej (shan shui). Wei teův snímek tedy vyjadřuje dojmy a nálady z tohoto způsobu malby a je jí zároveň poctou i mistrným vystižením její estetické podstaty. Bez nadsázky mohu mluvit o jednom z nejlepších animovaných filmů, se kterým jsem se dosud setkal. Na snímku se také režijně podíleli animátoři Shanchun Yan a Kexuan Ma. (30.04.2009)

Z bělma papíru rostou černé obrazce, z mlhy se pozvolna vynořují obrysy hor. Působivá geometričnost s jemným náznakem nesouměrnosti. Jako střípek nedokonalosti, posvěcující originál. Jako přírodní princip neopakovatelnosti. Hudba se míchá do barev, jako pozvolný, ničím nerušený proud vás obkličuje, objímá, očišťuje. Odnáší vás k meditaci. Symboly střídají abstraktní tvary. Vykresluje se zde spíše tušený, než přímo řečený příběh žáka a mistra, života a smrti. Roztáčí se koloběh zachycený v lehkých konturách, ve smyčkách, ve vírech chladných barev. Vlny času se vlévají do moře nekonečna. Lehký dotek věčnosti skrze umění... (29.06.2018)

Celých devatenáct minut jsem se nechával ukolébávat poklidnou atmosférou, zvuky přírody a krásnou animací, jakou jsem ještě neviděl. Např. způsob, jakým je namalována voda je naprosto uhrančivý. Pět nebo šest zakroucených linek vytvořilo zurčící potok s takovou přesností, že celek působil jako oční klam. Miniaturní příběh o holčičce, starém pánovi a strunném nástroji, kolem nichž vládne jen ticho a příroda, nemohl být zpracován lépe. Jen naprostého souznění s tímhle filmem jsem se nedočkal a popravdě ani nevím proč. (29.10.2016)