Maradona režie Kusturica

pro mě nejlepší kusturicův film.fotbalový ale i dost politický dokument,který si skvěle dělá prdel z ameriky a anglie.konečně!skvělé karikatury,perfektně poskládaně záběry na maradonovi parádičky,doplněné o skvělej song god save the queen od sex pistols.až na cháveze sem v celku vydejchal i castra a co si budem povídat,radši bych se sešel s nim než s nějakym debilním princem charlesem či snad s hovadem božím panem bushem.podle komentářů a hodnocení bych to viděl hezky takhle:všichni pozor!hlavu k západu,připnout vodznáček s americkou vlaječkou a spustit nejdřív americkou a pak hned anglickou hymnu!to já si radši vod plic a s radostí zaspívám olé olé olé olé,diegó,diegó!olé olé olé olé maradó,maradó!:-) (05.02.2010)

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Názory na tenhle dokument se liší hlavně podle toho jak je kdo velkej fanoušek Maradony. Já někdy v polovině 80. let sledoval fotbal jen díky Maradonovi. Po jeho drogovejch eskapádech jsem přestal fotbal sledovat úplně, a tenhle dokument mi už zapomenutého Maradonu připomněl, proto trochu neobjektivně dám nadnesené hodnocení. (14.06.2010)

Nebudu nijak zastírat, že mi ten malý, špekatý, prdelatý cigán, který je pyšný na to, že při fotbalovém utkání míče do brány hází rukou, byl odjakživa nesympatický. Dokument je ódou na komunismus, marxismus, Fidela Kastrola, k tomu patří nenávistné výlevy vůči USA a západní civilizaci vůbec... prostě neskutečná kupa hoven levičáckých blábolů. Existuje jediný důvod, proč tomu rovnou nejebnu odpad: vydržela jsem tu bolševickou agitku snášet maximálně 10-12 minut, pak už akutně hrozilo, že si kvůli toho feťáckého zkutra rozflákám televizi. (21.03.2011)

Asi proto, že fotbal nějak zvlášť nemusím, dlouho jsem se k tomu neměl..a pak přišlo MS v JAR, Maradona ve vedení Argentinců, a já se chtěl dozvědět víc o této legendě..myslím, že Emir se toho zhostil dobře, na můj vkus až neočekávaně, protože dokument je přecijen trochu jiný žánr. V závěru pak potěší Manu Chao s písní La vida es una tómbola, která je právě o Diegovi.. (08.07.2010)