Interstellar

INTERSTELLAR je nolanovská manýra, což můžete brát jako výtku, pokud je vám poetika tvůrce cizí, anebo naopak jako splnění snů. Hlavní je, že rodinné sci-fi drama není manýrou, která by zapojením postupů, jež se osvědčily dříve, byla ubíjející, protože se s nimi velmi důmyslně pracuje a dovádí se do zcela nového rozměru. A to doslova. Nolanova poetika se nevyznačuje architekturou, pro kterou by byly určující konvence klasického hollywoodského vyprávění, jež by byly ozvláštňovány zapojením jiných narativních modů. Jeho celovečerní počiny mají mnohem blíž ke skládačce či myšlenkové hře, pro které je určující experimentování s pravidly výstavby uměleckých děl a uskupení prvků do vzorců._____ V čem spočívá deklarovaná manýrističnost? Opětovně jde o příběh muže, který si vyčítá své selhání, jež se snaží napravit anebo se s ním alespoň vyrovnat. Zprvu co do distribuování informací vysoce nekomunikativní vyprávění se stává čím dál tím komunikativnějším, aby se v závěru zužitkovaly všechny předchozí motivy. Epilog si ale přesto ponechává určitou míru nejednoznačnosti jak v neuzavření některých linií vyprávění (obvykle v osobní rovině), tak v možnosti interpretovat část viděného jako sen, předsmrtnou představu._____ Nepřekvapí, že něco je odhaleno jako nespolehlivé, a tak jsme nuceni přehodnotit svůj náhled na dění. A vstříc nevychází ani výstavba, kdy se několikrát promění její uspořádání a zmnožují se linie i roviny, v čemž se ale dá orientovat díky stylu (odlišení prostřednictvím různé podoby prostředí, odlišné hudby, časové dilatace anebo komprese apod.). Styl je pak důležitý pro významovou stránku, protože užitím jednoho motivu v několika okázalých montážních sekvencí nabývá tento na větší komplexnosti a je dál rozvíjen._____ INTERSTELLAR zapojuje všechny zmíněné postupy, a to velmi důsledně, ale nezůstává pouze u toho. Aniž bych spoileroval, macho-masochistická podívaná je dovedena ke zdárné katarzi (a není k tomu třeba ani revenge motiv, jako tomu bylo předtím). I prostříhávání mezi několika rovinami vyprávění, mezi kterými se dá orientovat díky hrátkám s časem a kotrastní odlišnosti prostředí, se liší způsobem jejich provázání (montáže jsou zprvu umělecky - s důrazem na sebe sama, uskupování do vzorců a na významový přesah - motivované, nikoliv kompozičně, tj. s ohledem na potřeby vyprávění). Z důvodu doslovnosti často kritizovaný závěrečný akt je možné vykládat jako předsmrtnou vizi (viz monolog Mannovy postavy o rodině jako posledním, co člověk před skonem vidí)... a osobní linie vesmírné roviny vyprávění je ponechána otevřená._____ Jako určující se ale ukáže hra odvislá od toho, co je příznačné pro jednu z hlavních postav. V MEMENTU protagonista trpí ztrátou krátkodobé paměti, čemuž je uzpůsobena strukturace syžetu; v INCEPTION ve snech zasívá myšlenky jiným, až se v nich sám ztrácí. INTERSTELLAR jako výrazné postavy profiluje otce a dceru, vědce věřící, že čas jakožto veličinu lze zahrnout do rovnice řešící problémy gravitace (potažmo prostoru)._____ Vědeckému experimentu je uzpůsobeno spojení dvou rovin vyprávění (od určitého bodu je prostřiháváno mezi dvěma odlišnými časovými a prostorovými rovinami) i členění (stírá se rozdíl mezi úvodním aktem v podobě uvedení do děje a závěrečným v podobě klimaxu, protože oba jedním jsou). Navzdory veškeré manýrističnosti je Nolanův poslední (a jeho nejlepší, nutno dodat) snímek dál než jeho předchozí. Zdánlivě stupňovitá konstrukce vyprávění (s vnořenými dalšími, ale na rozdíl od Inception na sobě ne zcela závislými) se vyjeví jako konstrukce spřažená a horizontální organizace vyprávění, protínaná vertikálními liniemi, se ukáže jako jednotná. (14.11.2014) (méně) (více)

Spoilery. McConaugheyho kovboj toužící po objevování neznámého se do kosmu vydává nejenom za poznáním (hlavně sebe sama), ale také za podobným cílem, jaký měli první američtí osadníci (a hrdinové prvních sci-fi filmů) – poznávat neznámé a kolonizovat odlehlé končiny. Film oprašuje mytologickou sebeprezentaci Američanů jako těch, kteří svou iniciativností a zdravým rozumem nastolí civilizační řád tam, kde jsou pro to přijatelné podmínky. Překračování hranic (a horizontů) je zde mnohem spektakulárnější než ve westernech, neboť namísto přírody se člověk musí utkat s technikou a vesmírem (předzvěstí je expozice, ve které postavy namísto divokých koní krotí zbloudilého drona). Vítězství přitom nemá podobu porážky jedné strany druhou, ale nastolení harmonické jednoty mezi člověkem a vesmírem. ___ Jestliže přesazení zakládající americké mytologie do mezihvězdného prostoru nabízí širokou škálu interpretací ohledně současného stavu amerického národního sebevědomí, vyprávěcí ozvláštnění vzbuzují kromě obdivu také rozpaky. Složitá vyprávěcí konstrukce nese poměrně prostý příběh, v němž je vše pečlivě dořečeno a dovysvětleno (oproti méně materialistickým filmům Tarkovského nebo Malicka, které zůstávají doširoka otevřené pro naše interpretace). Nadbytečná spletitost cest, jimiž jsou postavy vedeny k jejich cílům, stejně jako cest, kterými k nám putují informace, vytváří falešný dojem sofistikovanosti. Složitost formy je poněkud kontraproduktivní vzhledem k paralelní snaze o maximální srozumitelnost a názornost. Film věnuje příliš mnoho prostoru tomu, aby nám vysvětlil sám sebe. Na zájem bratrů Nolanových prvořadě o samotnou konstrukci doplácejí těžkou rukou napsané a utilitárně využívané postavy. Jsou pouhými dílky větší skládačky. Mimo místa, která jim v ní přísluší, neexistují. ___ Jako chladný konstruktér, suverénně využívající motivy z nepřeberného množství sci-fi filmů a knih (Armageddon, Kontakt, Propast, Blízká setkání třetího druhu), však Nolan nemá mnoho sobě rovných. Když začne zprvu nenápadně a postupně s větší a větší pompou budovat některou z velkých scén, je to jako poslouchat symfonii s dokonale seřízenými a sehranými nástroji. Nepotřebuje se přitom ani uchylovat ke své oblíbené paralelní montáži – na vodní planetě mu k propojení dvou příběhových linií stačí tikot hodinek zakomponovaný do hudební stopy. Uvedená scéna rozvíjí ústřední motiv času, nejnápadněji zpřítomněný mateřskou lodí Endurance, jejíž kruhová struktura s dvanácti kapsulemi připomíná ručičkové hodinky. Samotný koncept času určuje směr a dynamiku vyprávění. Čas představuje zdroj většiny příběhových konfliktů. Supluje „zlo“ v hmatatelnější podobě, k němuž by se uchýlilo tradičněji vystavěné vyprávění. Dobré postavy s ním bojují, zlé mu podléhají (zešílevší doktor Mann). Teprve jeho ovládnutí přináší v závěru vítězství. ___ Jakkoli dechberoucí je dlouho gradované a pomalu doznívající finále, staví nás před otázku, zda ospravedlňuje složitou vyprávěcí konstrukci s dilatací času, červími a černými dírami. Protože film nedokáže zakrýt, že právě kvůli téhle propojovací sekvenci Nolan zkonstruoval všechno okolo. Ne kvůli velkým myšlenkám a pečlivě prokresleným charakterům, ale pro samotnou radost z konstruování. Velké filmy světové kinematografie, které dnes nazýváme klasikou, ale nabízejí víc než dokonalou konstrukci. Pokud byste chtěli víc, pak zde. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, Ajantis, Bluntman, ScarPoul, Triple H, MessiáŠ, Madsbender (13.11.2014) (méně) (více)

Je to perfektný dobrodružný sci-fi film od Christophera Nolana. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, kedy kvôli plesniam a prašným búrkam okrem zdravotných ťažkostí radikálne ubúdajú zásoby potravín, pričom je jasné, že ľudstvo v týchto podmienkach už dlho nevydrží a tak poslednou nádejou je nájsť mu nový domov. Keďže už dlhší čas sa v našej slnečnej sústave nachádza červia diera vedúca do neznámych miest vesmíru, kde by ale mohli byť planéty vhodné pre život, posádka vesmírnej lode na čele s farmárom, ale prvotriednym bývalým pilotom urobí všetko preto, aby ľudstvo zachránili, aj keď si uvedomujú, že svoj vlastný život musia nechať za sebou. Spracovanie je na tom mimoriadne dobre, už úvodná fáza zo Zeme je perfektne zvládnutá, získali si ma postavy a vzťahy medzi nimi, netradičná vízia postupného zániku ľudstva, pri ktorej pritom vôbec neprekáža, že to nie je predstavené globálne, ale prakticky len na jednom poli a okolí, má to také príjemne civilné čaro a ešte pár zaujímavých prvkov, takže som mal skutočne skvelý pocit, že si ma to až takto získalo už v tej nie až tak dôležitej fáze. A keď sa už dej presunie do vesmíru, tak sa je očakávane tiež na čo pozerať. Síce ma trochu prekvapilo, že tentoraz sa Nolan nepokúšal o čo na prvý pohľad najoriginálnejšie prevedenie, ale zvolil skôr taký klasické pojatie, ale to rozhodne nie je zápor, práve naopak, milo ma tým potešil a zvládol to snáď najlepšie, ako vôbec mohol. Síce toho, čo mi prišlo nelogické sa tu toho nájde viac, než dosť, ale to pri filmoch s touto tématikou vôbec neriešim, hlavne, že všetky vesmírne scény sú vynikajúce, až na časť na druhej planéte, kde mi tá potreba mať záporáka za každú cenu moc nesadla je to dejovo po celý čas výborné, ani tá jedna pomerne originálna fáza určite nesklame, práveže mi to prišlo dosť zaujímavé a hlavne je tu množstvo nezabudnuteľných a veľmi emotívnych scén, ktoré mi prišli jednoducho úžasné, obzvlášť tá posledná štvrtina filmu je ich plná. Takže tu som skutočne nadšený. Veľmi spokojný som aj po stránke akcie, tá tu samozrejme určite nie je až tak dôležitá, ale až na jeden zbytočný súboj sú všetky komplikácie, ktoré sa prihodia hlavným postavám skvelé, hlavne snaha pripojiť sa k poškodenej lodi mi svojou pôsobivosťou až brala dych. Herecké obsadenie je výborné, Matthew McConaughey ma ešte nikdy ani zďaleka takto nebavil, skvelo zvládol tú svoju civilnejšiu, ale aj dobrodružnejšiu polohu, konečne môžem pochváliť aj Anne Hathaway, nikdy som ju moc nemusel, ale toto jej sadlo, k tomu tradične skvelá Jessica Chastain, nesklamú ani Michael Caine a Casey Affleck a k tomu ešte viacero zaujímavých vedľajších postáv, tu sa nedá nič vytknúť. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, tentoraz ma Nolan skutočne potešil, vizuálna stránka je prvotriedna, tých pár nápadov mu vyšlo a dokonca tentoraz fungujú aj emócie, čo ma pri ňom veľmi milo prekvapilo. A k tomu ešte tá úžasná hudba, Hans Zimmer ma už dlhé roky vôbec nezaujímal, ale teraz konečne vytvoril skvelú hudbu. Takže Nolan konečne natočil film, vďaka ktorému si získal môj rešpekt, až na tú slabšiu časť na druhej planéte tu prakticky nemám čo vytknúť, perfektný film, ktorý budem vidieť ešte veľakrát. 90% (09.11.2014) (méně) (více)