Interstellar

Na nit teoretického fyzika Kipa Thornea navlečené korálky Vesmírné Odysey, Zemeckisova Kontaktu, Metropolis, Blade Runnera, Vetřelce a událostí z období hospodářské krize v třicátých letech minulého století (Dust Bowl). Nebo taky lehce metafyzické rozjímání současného guru filmového časoprostorového kontinua nad tématy lidská síla, lidské slabosti a neuchopitelný šestý rozměr zvaný Láska.. Oceňuji, že snad poprvé v kariéře vsadil nějaké žetony i na emoce (přičemž nejsilněji cupující moment přijde už na konci první čtvrtiny v podobě odjezdu a nadzvednutí deky na sedadle spolujezdce), jenže profesor Nolan má zároveň i dva (dá-li se to tak napsat) stupňující se problémy. Jednoduché věci balí do nerecyklovatelných midcultových obalů a nabízené oční vjemy jsou přerůstány těmi od Hanse Zimmera (markantní u scény připojení k poškozené Endurance). Nicméně chápu, že se najdou tisíce paralelních světů, kde to bude považováno za ctnost.. Kdo si v jistý okamžik nevzpomněl na Listera, jak po šesti plechovkách odporně silného ležáku hraje vesmírný kulečník, tak lže a nebo v kině seděl ve stavu euforie.. (10.11.2014)

Těžký film na ohodnocení. Na jednu stranu vnímám tu neuvěřitelnou genialitu, tu úžasnou audiovizuální stránku, tu atmosféru, kterou jsem u žádného filmu hodně dlouho nezažil. Budu citovat Civala, když také pronesu, že Nolan je prostě jinde. Je to pan režisér a jeho filmy jsou vždycky zárukou toho nejlepšího. Na druhou stranu se i naprosto ztotožňuji s komentářem POMa. Ve filmu jsou naprosto zbytečné scény, přijde mi to hlavně ať se tam něco točí a děje, nám tupým divákům to stačí. Přijde mi, že Nolan by byl schopen natočit spolu se Zimmerovým doprovodem nervydrásající scénu o tom, jak nám třeba v autě došel benzín, nebo jak jsem dostal místo kečupu na párek hořčici. Spousta scén mi přijde zbytečná a nechápu proč ten film musí mít 169 minut. První polovina filmu úžasná, druhá slabší ale za ten konec, za ten nápad, za tu srdceryvnou scénu se vzkazy, to nikde jinde nemáte možnost vidět. Běhá mi z toho mráz po zádech a pustím si to znova. Jo dám plný počet, už jen kvůli tomu, že o filmu i po dvou hodinách po projekci přemýšlím, tohle je prostě dílo! Tipuji ale, že hodnocení na CSFD půjde ze současných 86% dolů. Tohle není film pro masu a pro popkornového diváka. A Matthew, to je extratřída! 90% (05.11.2014)

Komentář obsahuje spoilery, takže by ho neměl nikdo číst, jelikož nic nepochopí. O tomhle filmu se ne až tak dobře píše, jako se o něm potom skvěle diskutuje v hospodě. A že bylo o čem. Dobré je vypravit se na film s někým obeznámeným v matematice nebo fyzice, diskuse pak bude o to zajímavější. Ne ani tak pro samotnou zápletku, pokud člověk věnuje trochu pozornosti světu "science" a ne jen "fiction", nemělo by mu alespoň v obecné rovině porozumění dělat potíže, ale proto, aby si popovídal taky o tom, co z toho by nemusela být jen fiction. Nebo o tom, jak nacpat čtyři rozměry do tří. To byla asi nejpromyšlenější scéna filmu. Jak do toho člověka uvrtat, aby se neztratil. Musí se mu jeden ubrat, takže může do kteréhokoli času, ale stále do stejného místa a kam jinam než do knihovny. Hezká myšlenka s tím, kdo jsou to ti "oni", co nám pomáhají. Problém jsem spíš měl s motivací jedné z postav (sabotéra, co nedokázal snést omyl) a jedna postava mi tam zase chyběla, konkrétně milý paní doktorky. Měl tam dost zásadní roli a přitom se tam vůbec neobjevil, to mě trochu zklamalo. Ještě jedna věc, to jsme s kamarádem nedokázali rozhodnout, jestli z děje vyplyne, ale podle mě je v tom chyba, nemůžu si pomoct. Takže naše budoucí já nám postaví červí díru do galaxie s našimi potenciálními budoucími domovy, ze kterých si musíme vybrat ten pravý. Musíme k Saturnu, proletět červí dírou, pak odvysílat zpoza horizontu události prostřednictvím gravitace údaje, abychom dořešili rovnici, na základě které postavíme nové vesmírnéí stanice ve stylu Ráma pro cestu na nový svět - bylo by asi moc složité, kdyby ten portál postavili budoucí lidé rovnou na novou planetu? Nebo to má symbolizovat, že díky tomu jsme se to vůbec mohli naučit a kdyby nám to postavili rovnou, vlastně bychom nepřežili, protože bychom se nenaučili jak to udělat? Možná, možná nepotřebujeme Eso Rimmera, nebo aby někdo napsal domácí úkol za nás, ale aby nás namotivoval a nás to bavilo spočítat samotné. Zmatení? Vy co jste viděli byste neměli a vy co ne máte smůlu, já vás varoval. Jo ještě jedna poznámka. O nějaké mezinárodní kooperaci tu není ani řeči, všude vlají vlajky americké, ale na druhou stranu je tak film aspoň upřímný a neztrácí absolutně čas s politickou korektností. Tak jo, dám plný počet i s výhradami, protože to, že ještě tři hodiny po skončení filmu bych o něm s chutí debatoval, je přidaná hodnota. Update: Neil deGrasse Tyson o Interstellar. (08.11.2014)

Jako nolanovec a fanda do vesmírných sci-fi jsem se na INTERSTELLAR fest těšil, věřil mu a kopal okovanýma botama do každého, kdo ho viděl dřív než já (v premiérovém týdnu jsem ležel nemocný doma) a nenapařil mu plný počet. Leč jsem zklamán. Když už se děj konečně dostane ze zakukuřičněné a zaprášené Země a od otravné dcerky do vesmírných dálav a zrádných časových záhybů, zjistíte že každý druhý film z kosmu prodává vizuálně vesmír líp (HORIZONT UDÁLOSTI, SUNSHINE, GRAVITACE...) a že vyvrcholení časové zápletky je předvídatelné a úsměvné WTF. Za několik silných emotivních momentů v prostřední části, hudbu a spolehlivého tahouna McConaugheyho čtyři hvězdy. (12.11.2014)

Taky jsem už párkrát zahučel do černé díry, aniž bych o to zrovna stál. Začalo to vždycky docela nevinně. Jen tak jsem si pohodově poletoval na orbitu, popichoval hvězdokupy a najednou bác ho! Agresivní díra jako hovado! Než jsem se nadál, byl jsem v ní až po kořen. Totálně zakřivený časoprostor, všude řev a před xichtem se mi zběsile míhal pár antičástic. „Oliž mi, kurva, kozy!“, ozývalo se při tom bušení z horizontu událostí a singularita mi drtila koule. Docela průser i pro ostříleného astronauta! Raději jsem si jako vždy začal představovat slintajícího Hókinga, aby nedošlo k onomu náhlému, nepříjemnému gravitačnímu zhroucení, přičemž jsem se snažil vzít kvantovou fyziku do hrsti a nabrat únikovou rychlost, aby mě ta lačná mrcha náhodou nepohltila. Zatím jsem měl štěstí, a i když jsem sem tam osel gravitační pole před kolapsem antihmoty, nakonec jsem se z toho vždycky nějak vylízal, aniž bych znatelně zestárnul. To Kryštof měl evidentně smůlu, toho vcucla celého, až mu z toho dočista jeblo a rozhodl se zfilmovat celou Astrofyziku pro pokročilé. Výsledkem je úmorná, tříhodinová hemoroidiáda, patetická jako ta pomrdaná reklama na Kokakolu před filmem samotným, co zdravému pozemšťanovi dost nepříjemně evokuje Vesmírnou odyseu 2014. Aspoň, že ta plechová huba byla tentokrát skvěle sarkastická, opravdu genitální Pan herec Meťjů Mekkvír dokáže odlepit ze dna žumpy kdejakou sračku a trochu to oživila ta chvilka Gravitace. Jinak egoistický zmar! Bratři Nouleni nadrtili wykydpédii, na těch pár vskutku dokonalých záblesků filmařské geniality nakydali tunu kýčovitého hnoje, korunovaného iritujícím fretčím xichtem příšerné Hatavajovic Anči a pro „velké finále“ zformulovali vlastní LSD teorii, z níž by Hókingovi ochrnul i vozík. Ale kdo ví, třeba je na konci černé díry opravdu země za zrcadlem s teseraktem, odkud můžeme Džesice Čestein vyťukávat morseovkou na hodinky, jaká je odpudivá králičí nora. (05.12.2014)