Interstellar

V jednoduchosti je síla, i když ta monstrózní epika svádí mnohé diváky k tomu, aby v tom hledali složité interpretace. Síla Nolanova vyprávění spočívá v konfrontaci zásadních životních rozhodnutí hrstky lidí o budoucnosti homo sapiens na úkor osobních zájmů a tužeb. Ty vědecké poučky, omezující se na popsané tabule, jimž stejně nerozumíme, berme jako třpytivou vějičku směrem do slepé uličky. Rozmáchlá kamera a burácející hudba mají navodit dojem zásadní vesmírné adventury a přitom, hlavně díky famózním hercům, je to vlastně jedno obrovské klišé o vztahu otec – dcera, kde jde o to, jestli průlety červími dírami zařídí, zdali se znovu setkají. Že budu taková citlivka a v závěru tomu budu naprosto upřímně fandit, jsem fakt nečekal. Vlastně bylo fajn dostat v kině něco úplně jiného, než jsem původně očekával a že celý ten kolos fungoval. Obzvlášť, když jsem před plátno díky těm diametrálně rozdílným ohlasům usedal s notnou dávkou skepse. [Ale nepopírám, že všechno negativní, co si o filmu přečtete, je pravda. Stejně jako pozitiva.] (21.11.2014)

Kdo jiný měl natočit Vesmírnou odyseu pro 21. století. Kubrick našel svého nástupce a Nolan posunul hranice lidmi obývaného vesmíru. Přerod komorního příběhu farmářské rodiny na rozmáchlou výpravu s cílem najít nový domov pro lidstvo je fascinující. Zimmer i Hoytema mají ve vesmíru dostatek prostoru pro další exhibici a McConaughey v nejlepší formě bez problému utáhne celé tři hodiny. (12.04.2024)

Neuvěřitelně rozmáchlé a typicky Nolanovsky technicky dokonalé sci-fi, které je v dané kategorii navíc nevídaně "hard". A to tak, že to chce velkou příchylnost k žánru nebo velkou diváckou otrlost, protože ty skoro tři hodiny dokáží diváka skutečně zavalit. Nehledě na to, že valná většina filmu není zrovna veselé epicko-hrdinské dívání. Ono tedy epické je, ale je zhruba tak pozitivní, jako Potomci Lidí. A navíc vychází z premisy, že NASA nikdy člověka na Měsíc nedostala;) Což je samozřejmě na aeronetu a na sputniku.ru spolehlivě zdokumentováno i v našem světě, ale to sem nepatří:) Hudba Hanse Zimmera v nejpamětihodnějších scénách připomíná spíš Philipa Glasse, ale díky tomu se vám vypálí do hlavy ještě o kus intenzivněji. Velká škoda je, že ani tentokrát se Nolan nevyhne tomu, čemu se hezky česky lidově říká "mindfuck", ale který tu narozdíl od takového Inception vyznívá už tak nějak nezvládnutě, a omlouvat ho obvyklými problémy, spojenými s cestováním časem a dimenzemi, se jeví už přece jen poněkud nepatřičně. Tluče se ve mně to, že bych samozřejmě vnitřně víc souzněl s nějakým pozitivním koncem, ale na druhé straně kde jinde než v tomhle žánru by se tvůrci mohli trochu "odvázat" a odvrhnout "povinné" konvence. Ale jestli jsem dal 90% Gravitaci, tak tady by nižší hodnocení byla hodně velká sprostota, protože Interstellar má na rozdíl od Cuarónovy technologicko-kinetické superjízdy i další kvality než řemeslo a téměř doslova mechanické zatlučení diváka do sedačky. Takže ano, 90%. (27.03.2017)

Rozpolcenost snímku je obrovská. Někdy je to naprosto fantastické, nervydrásající, dobrodružné, dojemné, zkrátka emoce z vás stříkají až na plátno, ale někdy vám naopak začnou cukat nohy, vytočení byste nejradši z toho kina vypadli a šli se potěšit sledováním klidné vodní hladiny, jelikož ta nabízí mnohem více zábavy. Nuda střídá akci v takové kadenci, že si řeknete, jestli to není jen nějaký špatný vtip, protože podle traileru jste šli na něco úplně jiného. Přes veškerou snahu o hloubku postav a jejich motivů, se k nim stejně nepřimknete a je vám vlastně zcela u hrnečku, co se s nimi stane. Do toho všeho přehršle vysvětlování, aby i lopata nalákaná upoutávkami na Batmana z Betelgueze, pochopila, co se v každé předchozí scéně odehrálo. A stejně každý nakonec zjistí, že to už všechno viděl SPOILER v Horizontu události a Ztraceni ve vesmíru KONEC SPOILERU. Hrátky s časoprostorem jsou pak jediným kladem filmu, neboť tvůrci nepřišli s žádnou svou fantasmagorií, ale drží se docela striktně obecně uznávaných teorií. Přeci jen ale stejně sekají jednu botu za druhou. Planety sousedící s černou dírou, odlet ze Země klasickou raketou, ale pak na planetách následují nálety jak s Milenium Falcon, moře, kde se na mělčině dělají mnohakilometrové vlny a další. Rozpolcenost je tedy i zde. Chytré/pitomé. Pak je tu také kladem určitá dávka humoru a to docela chytrého, jen nevím, proč tam vlastně byl. Jestli proto, aby tam bří Nolanové měli úplně všechno, stejně jako Bay tehdy v Armageddonu, nebo jen pro obyčejné odlehčení, ačkoliv děj nebyl tak hutný, aby se muselo odlehčovat právě humorem. Cukrová vata mezi jednotlivými akcemi docela stačila. Konečný verdikt tedy zní: Film je určen pro vyznavače věděckých sci-fi a odkojených na Tarkovském. Je rozhodně zajímavý, ale umí i naštvat a otrávit, a s příměsí překrásných scenérií, optimistického poselství a opisem z Red Dwarfa (speciálně díl s názvem Rimmerosvět, právě kvůli časové dilataci černé díry, hihi). Radši tedy zůstanu u kravinek jako jsou Hvězdné války, Strážci galaxie, Vetřelci etc. (07.11.2014)

Jako nolanovec a fanda do vesmírných sci-fi jsem se na INTERSTELLAR fest těšil, věřil mu a kopal okovanýma botama do každého, kdo ho viděl dřív než já (v premiérovém týdnu jsem ležel nemocný doma) a nenapařil mu plný počet. Leč jsem zklamán. Když už se děj konečně dostane ze zakukuřičněné a zaprášené Země a od otravné dcerky do vesmírných dálav a zrádných časových záhybů, zjistíte že každý druhý film z kosmu prodává vizuálně vesmír líp (HORIZONT UDÁLOSTI, SUNSHINE, GRAVITACE...) a že vyvrcholení časové zápletky je předvídatelné a úsměvné WTF. Za několik silných emotivních momentů v prostřední části, hudbu a spolehlivého tahouna McConaugheyho čtyři hvězdy. (12.11.2014)