Pacifik

Páčilo sa mi to menej ako Bratstvo neohrozených, ktoré mi prišlo viac prepracovanejšie, či už čo sa týka postáv a vzťahov medzi nimi alebo lepšie skĺbenej osobnej drámy jednotlivých hrdinov v náväznosti na jednotlivé bojové akcie. Miestami sa mi zdalo, že sa tu tvorcovia až príliš venujú osobnej histórii niektorých postáv, aj keď chápem, že niečo také bolo treba, no ja by som volil trošku rozumnejší prístup a hlavne selekciu čo je treba a čo je už zbytočné. Potom sa nedostávalo priestoru zaujímavejším a dôležitejším udalostiam. Napr. ma celkom nahnevalo, že najkrvavejšej, najväčšej bitke v Pacifiku a vlastne jedinej, kde mali Američania väčšie straty ako Japonci, sa venovalo len pár minút čistého času, hoci ten diel niesol jej meno - Iwo Jima. Na slušný nadpriemer to však stačí. 80/100 (24.08.2017)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Nelze nesrovnat s románem Nazí a mrtví. The Pacific mi ještě ani jednou nerozbušil srdce. Scénáristi zvolili románové vyprávění. Bohužel doba je taková, že je člověk přesycen tímto klasickým vyobrazením "šíleného masakru" s prvky chlapáckého přátelství. Čekal jsem trochu jiné pojetí, snad autentičtější. Takže zatím překvapivě konzervativní dílo. Ale uvidíme, jak to Špilberg uhraje. PS - Bratrstvo je jiná liga. (06.04.2010)

Po třetím díle jsem se rozhodl sledování seriálu ukončit. Nehodlám ztrácet čas s něčím, co snaží tvářit jako stěžejní válečný miniseriál o válce v Pacificu a přitom bitvě (Guadalcanal ), která trvala přes půl roku je věnováno 10 minut boje v noci a pro pacifickou válku nedůležitýmu zamilovanýmu "australskýmu" románku je věnován celý díl ! Tři díly jsou v prdeli a já se vlastně ničeho nedočkal. Pacific plánuju dát někdy v budoucnu jako celek, ale po třech dílech mám dvouhvězdičkový myšlenky a pocit promarněné příležitosti. (15.03.2010)

Moc nechápu hodnotitelskou smršť soustředěnou na to, že Pacific je něco jiného než Bratrstvo neohrožených. Byla to jiná válka, v jiném prostředí, s jinou atmosférou, a je to tedy jiný seriál. Dověděl jsem se z něj spoustu faktů, které mi české školství odepřelo, a po celou dobu jsem měl navíc pocit, že sleduji výtečně uchopené a zpracované pětisetminutové drama, v němž chvíle napětí a strachu střídají chvíle uvolnění a oddechu, jak to zřejmě v téhle válce bylo. Ani v jedné z těchto rovin přitom nechyběl vkusný humor a zejména výborné dialogy. Nemám, co vytknout, a výtky, které zde čtu, mne neoslovují. (06.07.2010)