Obsahy(1)
28. ledna 2007 tragicky zahynul skladatel Karel Svoboda.
V rozhovoru s Milanem Lasicou a s doprovodem mnoha ukázek televizních zpracování vzpomíná Karel Svoboda na kongeniální spolupráci s textařem Jiřím Štaidlem, na svůj filmový debut Tři oříšky pro Popelku a na svůj velký komerční úspěch v tehdejším "Západním Německu" - Včelku Máju. Skladatel vzpomíná na spolupráci s Karlem Gottem, divadlo Rokoko, hovoří o nynější textařské generaci... Zazní úryvky z šlágrů a hitů jako Lady Carneval, Stín katedrál, Depeše, Yvetta, Čau lásko, uvidíme i ukázky z jeho muzikálové tvorby.
Karel Svoboda se narodil 19. prosince 1938 v Praze. Od dětství se učil hře na klavír, po maturitě na gymnáziu začal studovat lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia nedokončil. Jako klavírista začal hrát nejprve s amatérským dixielandem mediků, potom hrál moderní jazz s kvintetem Hanuše Berky. Po krátké epizodě v tanečním orchestru Oty Rendly založil v roce 1963 beatovou skupinu Mefisto, která o dva roky později získala stálé angažmá v divadle Rokoko. V tomto roce vyšla první gramofonová deska s jeho skladbou. Velmi brzy se stal jedním z nejžádanějších skladatelů, z jeho díly vycházel hit za hitem. V roce 1968 se poprvé zúčastnil písňového festivalu v Rio de Janeiro, za rok byl pozván znovu. Úzká spolupráce s Karlem Gottem ho přivedla do tehdejšího západního Německa, kde si získal brzy vysoké renomé. Později se jeho doménou stala filmová hudba, komponoval hudbu k českým i zahraničním filmům. V devadesátých letech se začal věnovat muzikálu a byl autorem prvního českého divadelního muzikálu, který se dostal do světa. Po Draculovi přišel Monte Cristo.
Česká populární hudba ztrácí jednoho z nejnadanějších skladatelů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
To všechno jsme už věděli a nebo jsme si to už v dostatečném množství teď týden po jeho sebevraždě všude možně přečetli. Ale každopádně se jednalo o dobrý dokument, protřený všerůznými informacemi a skladatelově už tak tragicky prohnutém životě navíc aktuálně zařazený v den jeho skonu. Oceňuji tedy jak jeho kvalitní práci kterou tu po sobě zanechal, i když jsem měl radši jiné, tak dobrou práci tvůrců a scénáristů tohoto pořadu. ()
[jak probíhal můj den, kdy jsem se dozvěděl o této strašné události] Na ten den, kdy jsem se dozvěděl o smrti Karla Svobody, nikdy nezapomenu. V neděli odpoledne začlo venku mohutně sněžit a foukal silný vítr, čímž se tvořily obrovské jazyky a doprava i na hlavních tazích kolabovala. V televizních novinách upozorňovali, ať lidé nikam nevyjíždějí. Já v pondělí dne 29. 1. 2007 ráno vstal a ve 4:30 jsem se vydal autobusem do školy do Jihlavy. Autobus měl samozřejmě zpoždění, ale jen asi 15 minut. Už v Předíně v celém kopci stály kamiony a bus musel zastavit na hlavní silnici, protože zastávka byla obsazena jedním z kamionů. Cesta po vedlejších silnících probíhala celkem až překvapivě poklidně. Bus chvilkami sebou házel a každý cestující si říkal, že za chvíli budeme vjíždět na hlavní tah mezi Znojmem a Jihlavou a už bude vše dobré a dojedeme v pořádku. Jenže. Jak jsme se blížili hlavní silnici, tak jsem uviděl kopec, který byl celý obsazený kamiony. Pár jsme jich předjeli a dostali se kousek za Dlouhou Brtnici. Jenomže tam jsme zastavili, protože dál se jet nedalo. Před námi byly obrovské masy sněhu a záchrana v nedohlednu. Bylo asi 5:20 min. Řidič měl zaplé rádio Impuls a najednou se ozvala zpráva, která vyrazila všem, včetně mě doslova dech. Moderátor hlásil. V neděli odpoledne spáchal hudební skladatel Karel Svoboda sebevraždu. Autobusem se ozval šepot. Cože? To snad není možné. V mé hlavě se začaly mísit vzpomínky, kde jsem ho všude viděl . Vzpomněl jsem si třeba jak přišel do vily Vyvolených. V buse jsem seděl asi ještě hodinu a půl a potom jsem se rozhodl, že vystoupím a půjdu domů. Vítr sílil a sněhová bouře neustávala. Já jediný cestující z busu šel po hlavním tahu a míjel jsem řidiče, kteří stáli v kopci. Ptali se mě, jak to vypadá za vesnící. Já říkal špatné zprávy. Ušel jsem asi 3 km do vesnice, která se jmenuje Brtnička a tam zrovna za chvíli přijel autobus a dovezl mě do Předína, kde jsem čekal asi dalších 20 minut na spoj. Domů jsem dorazil o půl deváté a hned zapnul PC. Na internetu jsem začal googlit a vyhledávat podrobné informace o smrti tohoto fenomenálního skladatele. V paměti mě navždy zůstanou jeho skladby např. znělky Návštěvníci, Včelka Mája, Tři oříšky pro Popelku, Noc na Karlštejně, Létající Čestmír aj. Začalo se spekulovat, proč, nebo kdo za to může, že je Karel mrtvý. Bulvár po celý rok "šil" do jeho manželky Venduly. Já na ten den, co jsem se dozvěděl tuto strašnou událost, nikdy nezapomenu. ()
Krásně udělané ()