Obsahy(1)
Právě tak, jako se ve společnosti postupně otevřelo téma rakoviny, nemoci, která je synonymem smrti, rozhodla se režisérka Olga Sommerová natočit příběhy zraněných matek a otců, kteří přišli o své děti. Příběhy by mohly být pro ty, kteří prožili totéž, útěchou ze svěřené, společně prožité bolesti. V naší společnosti existují svépomocné skupiny, v nichž se sdružují lidé, které trápí společný problém. Důvodem smrti mladých lidí je nemoc, autohavárie, nešťastná událost, sebevražda, zločin. Smrt dítěte je nejhrůznějším zatížením dalšího života rodičů. Film nejenom vypráví dramatické příběhy života, ale snad bude i návodem, nadějí, jak tento citový úraz přežít, jak se k němu postavit a vyrovnat se s ním, protože život jde dál. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Dokument na téma vyrovnávání se se smrtí dítěte. Bylo to docela působivé, ale v jednu chvíli mě paní Sommerová doslova šokovala, když položila otázku, co by dali za to, kdyby jejich dítě žilo. Něco tak stupidního a možná vlastně i necitlivého bych od ní nečekal. Jinak je to ale dokument velmi kvalitní, i když odpověď na otázku, zda se s takovou ránou osudu dá vyrovnat, znala nebo tušila většina diváků, ještě než film začal. Nelze se vyrovnat a pro rodiče neexistuje nic horšího než přežít vlastní děti. ()
Olga Sommerová je podle mě skvělá, možná nejlepší česká, dokumentaristka, ale nechci se nějak moc rozepisovat a chválit film, který je naplněný tak tragickym tématem. Je to velmi kvalitně a citlivě natočené a plné emocí, které ale nejsou nijak laciné, ale skutečné. Doporučuju mladým - podívejte se a pak se zeptejte, proč se ti rodiče pořád tak hloupě bojí... ()
Moc potřebný film. Zažít si něco tak těžkého, něco tak strašně moc bolavého, co už navždy bude provázet lidské kroky na tomto světě, je něco, co plně nedokáže prožít ten, kdo to nezažil. Ta síla, kterou všichni zúčastění v dokumentu v sobě nalezli, je pro mě dechberoucí. Ta bolest ze ztráty byla doslova hmatatelná. ()
Musím souhlasit s tím, že emocionálně agresivní otázky za jednotlivé protagonisty byly velice netaktní. Téma dokumentu jako takové je důležité, jedná se o pokus otevírání tabu jménem smrt. Můžu ale zcela upřímně říct, že bych měla problém se na dokument podívat, pakliže bych měla děti. Jednotlivé příběhy mě zasáhly, protagonisté jsou velmi otevření a upřímní ačkoli hovoří o největší bolesti jejich života. Neumím si představit, že by podobné téma nevyvolávalo emoce, nicméně si myslím, že dokumentarista by měl cílit pouze na diváka a nikoli na zpovídaného hosta, kterému by se naopak měl pokusit ulehčit v jeho vzpomínání. Asi netřeba více dodávat, než že se jedná o psychicky náročný a vyčerpávající počin. ()
Tak tohle mi přišlo dost problematický. Pořád jsem osciloval mezi názorem, že tohle je bezdůvodný citový vydírání, a názorem, že takovej dokument zřejmě nějakej smysl mít může (myslím ještě jinej než jako záznam vzpomínek těch rodičů). Docela nechutná mi přišla otázka "Co byste dali za to, aby vaše děti mohly bejt teď živý?" Podobný momenty a vyděračský scény v mých očí dokument dost shazujou. Jinak mě zaujala škála rozdílných osob a charakterů, který režisérka pro natáčení vybrala, v tý různosti spočívala zajímavost dokumentu a díky tomu jsem se díval až do konce - z hlediska srovnávání jejich reakcí a způsobů "vyrovnání" se s takovou tragédií pro mě ten dokument za vidění stál. ()
Galerie (11)
Photo © Česká televize
Reklama