Vlkodlak

Čekal se horror, čekala se pocta originálu. Ale nečekalo se po všech stránkách komplexní drama, které kombinuje více žánrů než jsem mohl kdy doufat. Scénář od samého začátku dává tušit, že tady se půjde do těch nejtemnějších vod a přerod do zrůdy ukazuje v podobě pokročilého duševního rozkladu. Na první pohled vypadají "falešné" lekavé momenty jako klišovitý neduh, ale filmu jako celku právě tyhle scény slouží jako postupující trauma. Jako noční můra, ze které se hlavní hrdina trhaně probouzí, aby se budil do skutečné, plíživé a neodvratné skutečnosti, která si s děsivými představami nezadá. Johnstonova režie navíc tohle všechno umocňuje na depresivní druhou. A když si to v dialogu vyříkají Benicio Del Toro s Anthonym Hopkinsem, tak není co řešit. Vzniklo velmi specifické dílo, které určitě není pro každého, ale kdo se na něj dokáže podívat i jinak než jako na monster horror, může si odnést více, než by kdy čekal. (13.09.2011)

Tak moc lidí tenhle film neocenilo, ale mně se to hodně líbilo, sice to používá celkem starej příběh, nějaká inovace tu moc nehrozí a zajímavá zápletka taky ne, ale já mám vlkodlaky docela rád a tenhle přáběh je asi ten nejdrsnější a nejkravější, co jsem měl tu čest vidět, mnohdy jsem nestačil čumět kolik urvaných hlav a končetin se tam objevuje, navíc Benicio Del Toro je tradičně nehorázně charizmatickej a dodává Wolfmanovi tu správnou tajemnou tvář, nicméně je fakt, že ostatní, snad možná jedině krom Hokinse, jsou tu vcelku nevýrazný a zbytečný (28.05.2010)

Z "Vlkodlaka" mám rozporuplné pocity. Vlastně se mi líbíl a dá se říct, že mi na něm zásadně vadila pouze jediná věc. Ovšem u horroru dost podstatná - absence napětí... Divoká bestialita vlčího muže snímaná kamerou, která neuhýbá ani před opravdovými orgiemi krve a vnitřností (a já ji beru jako plus :)), totiž sama o sobě pocit tísnivého strachu nevyvolá. Osnova „dorůstající měsíc – úplněk – proměna – masakr“ působí dost mechanicky, vlkodlačí scény se opravdu nesou jen v duchu efektního otevírání lidských konzerv, postupné budování atmosféry hrůzy chybí. A to mě mrzí… Na druhou stranu výprava, a to od vymazlených kostýmů přes rodové panství až po blata a viktoriánský Londýn, nemá chybu, tady se vysoký rozpočet projevil na výbornou. To samé kamera. K výkonu herců taktéž nemám námitek, Hugo Weaving si roli inspektora Abberlina (příjemné pomrknutí na diváka) evidentně užívá, Benicio působí dostatečně temně i v lidské podobě a Anthony Hopkins zase jednou předvádí, že nečitelní a i přes nasazený úsměv děsiví samorosti mu jdou skvěle. O nikom jiném nemá cenu mluvit, Emily Blunt funguje jen jako ozdoba a zbytek jako více či méně důvtipný dobytek na porážku… Celkově jsem zklamán rozhodně nebyl, ale čekal jsem přece jen víc. Ty tři hvězdičky proto berte spíš jako 70%. (23.02.2011)

Je to již nějaký pátek, co jsem byl naposledy v Aeru na Festivalu otrlého diváka. Budou tomu už 4 dlouhé roky, co jsem viděl korejský S&M snímek Gojitmal, ze kterého si pamatuji hlavně ujetý hudební doprovod. The Wolfman je na tom rozhodně mnohem lépe než můj první zážitek, ale svou kvalitou bych ho přirovnal přesně k Wolverine. Máme tu několik kvalitních - převážně akčních sekvencí, pěknou hru světel a stínů, Elfmanovu hudbu, která byla přesně podle mého gusta. Na druhou stranu se tu setkáme s občas nevkusným CGI, holt digitál dnes vládne světu. Herecké obsazení sice vypadalo také jako bod k dobru, ale postavy se mi zdály dost ploché a emoce nikde. Nejlíp to zahrál asi Hugo Weaving, který měl koule i vtip, Benicio Del Toro se tak nějak prokousal až k samotnému závěru, Emily Blunt - ok, více mě opravdu nezaujala a Hopkins na mě působil už nějak vyschle. Lekačky byly jinak čekané, butalita+krev na slušné úrovni a nebýt těch otrlých (čti opilých) diváků, kteří doslova permanentně chodili vyprázdnit své údy, možná by byl zážitek o něco lepší (alespoň létajících kelímku s pivem jsem se naštěstí tentokrát nedočkal). Každopádně by neškodilo vyměnit režiséra a předělat scénář, tam bych viděl ty hlavní nedostatky Wolfmana. (6/10) (14.02.2010)

Mňamka, ktorá postupom času prestávala chutiť, i keď vlkolaci mali vo filme narastajúci apetít. Filmovú predlohu nepoznám, ale citeľná inšpirácia filmovou horrorovou atmosférou štyridsiatych rokov je pozitívnym faktom hneď od začiatku, a určite nebude šmakovať modernému divákovi odrastenom na sérii 'Saw'. Réžia Joea Johnstona je naozaj odvážna, nebojí sa zaexperimentovať tak po príbehovej stránke, ale hlavne v horrorových a ľakacích scénach, ktorých bolo neúrekom. A aj napriek štúdiovým prieťahom je cítiť režisérov nadhľad a značnú hereckú podporu. 75%. (25.02.2010)