Napříč vesmírem

Muzikální, pěvecké i vizuální opojení. Těšila jsem se především na svou oblíbenou Evan Rachel Wood, která mě svou mimořádnou krásou opět zcela uchvátila. Ve filmu se objeví postavy, které jasně odkazují na tři největší hudební legendy, Janis Joplin, Jimiho Hendrixe a Kurta Cobaina. Geniální Dana Fuchs, jejímu hlasu skládám velkou poklonu. Fenomenální rovněž dvojka Jim Sturgess a Joe Anderson. This boy brings Kurt Cobain back to life:) Bože, dejte Joeovi kytaru, vytahaný svetr, posaďte ho na židli a nechte ho zazpívat Where did you sleep last night... Ta podoba, ten hlas.... Písně Beatles zpracované v tomto muzikálu patří rozhodně mezi ty nadmíru vydařené cover verze, které se mi líbí snad ještě více, než originál a také je mnohem častěji poslouchám:) (10.05.2012)

Zoufale nudné, zoufale roztahané, a hlavně a pořád dokola NUDNÉ! Já snesu prakticky cokoliv a jsem schopen také velké množství nedostatků u filmu tolerovat, ale když film, který vypadá zajímavě a atraktivně, má něco málo přes dvě hodiny, má v hlavní ženské roli půvabnou krásku Evan Rachel Wood (naposledy mě oslnila jako upírská královna v seriálu True Blood) a nakonec se z něj stane nudná slátanina, která sice s mírným přivřením oka drží jakžtakž pohromadě, ale chvílemi nedává smysl a v ději se ztrácím, tak prostě nemohu být s filmem spokojený. A přitom to začínalo tak nadějně a dokud se na scéně neobjevila ta vietnamská dívka, tak jsem se ve filmu stíhal s mírným opožděním orientovat a i když jsem chvílemi zíval, tak jsem pořád měl snahut vidět film pozitivně. Ale pak šlo, lidově řečeno, všechno do kopru. Film jsem dokoukal jen s jakýmsi velkým sebezapřením, během filmu jsem si zívnul tolikrát, jako si jindy nezívnu za celý den, a celkově z tohoto filmu ve mně převládá ohromné zklamání. Muzikály mám rád a rád je i velkoryse ohodnotím, ale v tomle případě nemohu hodnotit velkoryse, protože tenhle film si to z mého pohledu absolutně nezaslouží. Přesto však nejdu ve svém hodnocení zas až příliš do extrému, dvě hvězdy uděluji především za začátek a konec filmu, kdy jsem se v ději orientoval a docela se mi to líbilo, za opravdu povedené hudební předělávky známých hitů a samozřejmě za překrásnou Evan Rachel Wood. Takže tenhle film rozhodně neodsuzuji, jen mi prostě nesedl a nudil mě. Nic víc, nic míň. (26.04.2010)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

Aniž bych tím chtěl tento film jakkoli snižovat, přijde mi, že je znát, že ho natočila žena, a že ho natočila především pro ženské divačky. A reakce z mého okolí mě v tomto dojmu utvrzují. Osobně jsem si k tomuto filmu cestu nenašel, sledoval jsem ho dosti znuděně, postavy i jejich osudy mi byly lhostejné, a coververze beatlesáckých songů mě taky dvakrát neoslovily. Nemluvě o tom, že Beatles nesnáším, ech. Ten film mi přišel roztříštěný, zahlcený nezajímavými postavami a zbytečně natažený do neúměrně dlouhé stopáže, která neodpovídá prostinkému ději. A především, tenhle muzikál mi přijde strašně zbytečný - proboha proč v roce 2007 točit filmy o Vietnamu a "divokých šedesátkách"? Není to jaksi krapet nepatřičné? Není všechna ta filmová nostalgie po časech, které už většina z nás nezažila, jen falešná póza, která je zrovna in? Nota bene v naší éře, které přetéká bezpočtem jiných, aktuálních námětů? Já mám z toho intenzivní pocit, jako by někdo v 21. století natočil nové Vlasy pro hipstery, kteří už Formanův klasický muzikál z r. 1979 neznají. Nemám z toho radost, ale nemohu hodnotit více než třemi hvězdami - je mi to líto už proto, že tenhle biják je plný úžasných vizuálních nápadů, které se mi moc líbily (obraz z jahod asi na prvním místě, bože!), ale jako celek je to podle mě prostě slabý film. (22.08.2012)

S Across the Universe je to těžký. Určitě nemůže obstát jako klasický muzikál. O příběh tu téměř vůbec nejde, pořádné charakteristiky hrdinů se vlastně vůbec nedočkáme a muzikálové scény působí tak staticky a suše až to člověka zarazí. A možná v tom je to kouzlo. Nebál bych se říci, že přestože jde o muzikál, písničkové scény film spíš zdržují a působí nějak navíc. Samotný příběh je pak poslepovaný jen tak, aby se dalo těch pár písniček dohromady. Jenže tady nejde o efekt. Julie Taymor hodně riskuje a pohybuje se na tenkém ledě, občas se jí nějaká scéna nadmíru povede a jindy je vidět, že nápad sice byl, ale nějak se z toho ta působivost vytratila. Proč tedy dávám čtyři hvězdičky? Protože je to originální a vyzývavě jiné než všechny ostatní hudební filmy. Líbí se mi nápad nechat vlastně tu nejvíce podbízivou stránku filmu pasé a nesnažit se o pouhé rozpohybování obrazu do rytmu, ale hlavně o to, dostat diváka do analytického způsobu vnímání a přemýšlení nad filmem... (29.01.2008)