Hranice smrti

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Francouzská limonáda, která se veze na současné drsné vlně, ale bohužel není žádným výraznějším šplouchnutím. Viděl jsem to před pár dny a už si prakticky nepamatuju žádnou zásadní scénu, což není dobrou vizitkou. Nazi rodinka je sice slušně šílená, ale čekání na její řádění se vleče. Přepálená stopáž tak ničí to dobré, co na tomhle kousku jistojistě je. (11.04.2008)

Xavier Gens si týmto filmom získal moje uznanie. Surovosť a drsné drastické scény ako podliezanie ohrady plnej prasačích fekálií alebo dnes už klasické strihanie šliach nad pätami pôsobilo na moju psychiku drastickejšie ako pílový list cirkulárky. Skvelí fašistický vodca kanibalskej rodiny, obete sa bránia čo im sily stačia a dočkáme sa aj rodinnej poslednej večere. Okašľať decentného zmäteného HITMANa, toto je tá pravá divočina, naviac vo vizuálnom spracovaní ktoré zbožňujem. (17.03.2008)

Výběr čtveřice hrdinů nepřímo odkazuje ke skutečným nepokojům na předměstích Paříže osídlených vesměs lidmi arabského původu. Ale zbytek už je hororovou fikcí: po loupeži prchají před policií na venkov, kde jim v domě nad lomem u hranice s Lucemburskem poskytne útočiště podivínská rodina. Z domnělé skrýše se stane past, kde domácnost řídí duch nacismu – a krve.Její náhražky prý tvůrci prolili na 400 litrů, kromě toho slibují přervané šlachy, rány sekyrou, tlející těla či podřezaná hrdla. (13.06.2020)

Takový Texaský masakr motorovou pilou s nacistickými kanibaly. Nic originálního, film čerpal z mnoha dalších hororových filmů, pořád ten samý vzorec dokola - Dejte do filmů pár lidí, šoupněte tam nějaký magory, kteří je umučí a zabijou, ale někoho nechte přežít. Celkově je to tak nezáživné a nudné, že jsem si chtěla vytrhnout svojí vlastní kůži a mučit sama sebe, jen abych ten film udělala trošku zajímavějším. (10.06.2012)