Hranice smrti

Xavier Gens si týmto filmom získal moje uznanie. Surovosť a drsné drastické scény ako podliezanie ohrady plnej prasačích fekálií alebo dnes už klasické strihanie šliach nad pätami pôsobilo na moju psychiku drastickejšie ako pílový list cirkulárky. Skvelí fašistický vodca kanibalskej rodiny, obete sa bránia čo im sily stačia a dočkáme sa aj rodinnej poslednej večere. Okašľať decentného zmäteného HITMANa, toto je tá pravá divočina, naviac vo vizuálnom spracovaní ktoré zbožňujem. (17.03.2008)

Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... (11.06.2011)

Musím říct, že jak si v eploiťácích příliš nelibuju, tak tohle mi sedlo. Jakmile se film rozjede (asi po 15 minutách), pak svižně ubíhá a nudit už nezačne. Obsahuje hned několik perfektních scén, za které si ode mě vysloužil 4*. Upozorňuju, že být já silnější nátury, a nezavřít oči při těch zbylých, koketoval bych s myšlenkou dát i plný počet. V rámci žánru silně podhodnocený snímek. Po čase zvyšuju na plnej, protože v žánru hixploitation jde o absolutní TOP. Doporučuju. (24.09.2012)

Nad tým, že príbeh je do detailov okopírovaný z iných filmov by som ešte oči prižmúril, keď ale Gens začal naozaj doslova kopírovať jednotlivé scény napríklad z Recu, to už mi došli nervy. Horor je to dobrý, ale už som ho videl mnohokrát predtým. A tá hlavná herečka potopila aj to napätie a záver už je iba na smiech. (03.11.2012)

Francouzská odpověď na HOSTEL. Jak to umějí jenom Francouzi, film naprosto bezelstně spojuje dekadenci a (předpokládám) záměrnou demenci s provokujícím politickým podtextem. Čtveřice mladých lidí zjevně arabského původu využije rasových nepokojů na předměstích Paříže k loupeži a uteče na venkov, kde se dostane do spárů početné, výrazně zdegenerované rodiny žijící v osamoceném stavení nad starým dolem (a taky provozující liduprázdný „hostel“). Pokud se na začátku jeden z hrdinů vyjádří o policistech jako fašistech, určitě nebyl připraven na přivítání, které jim všem připraví rasově čistá, leč vymírající rodina v čele se starým otcem, ryzím „náckem“ trousícím v uniformě slogany typu „Arbeit machts frei“. Když jediná z přeživších postav skončí v rukou policie, znamená to pro ní ironické osvobození nebo definitivní stvrzení její bezvýchodné situace? Film jednoznačnou odpověď nedává a budiž mu to k dobru. Ačkoliv se subžánru „maso“ hororů důsledně vyhýbám, FRONTIERE(S) považuju za jeho celkem snesitelný příklad. Tím, že je film natočený efektně, tj. rychle tempem i střihem, vyznívají veškeré důsledky použitých nástrojů (cirkulárky, řeznických háků, velkých kleští) spíše ve zrychleně „splatterovém“ než protahovaně sadistickém duchu. FRONTIERE(S) jsou atmosférickým a slušně zábavným mrháním celuloidu. (07.10.2007)