Matiné

Skvěle provedená upřímná pocta béčkovým hororům 50. a začátku 60. let od režiséra z těch nejpovolanějších. John Goodman i celý ansámbl kolem něj jsou výborní a stejně tak i dětší herci, ale těm bohužel chybí zajímavější postavy. A protože je jim věnována dost podstatná část snímku, nelíbil se mi nakonec Danteho film tolik jako Burtonův "Ed Wood". Ten ale zase neobsahuje přidanou hodnotu v podobě parodického filmečku "Mant!". Dávám za tři, ale je to u mě hodně silná trojka. (13.12.2011)

Matiné je zvláštní film. Svojí stylizací a absurdním humorem se pohybuje někde na hraně coenovských komedií, linkou hlavního hrdiny s Karibskou krizí na pozadí zase připomíná dětské postavy Spielbergových filmů. Problém vidím v tom, že za celou hodinu a půl se ve výsledku vlastně nic nestane. Postavy se nezmění, jejich překážky nejsou opravdovými překážkami a divákovi tak chybí jakýkoliv dramatický oblouk. Což je škoda, protože samotné téma, lokace i stylizace skýtají obrovský potenciál odvyprávět silný příběh. Bez něj zůstává jen příjemný pocit, ošizený o jakékoliv významnější emoce. 6/10 (28.03.2019)

Přehlížený klenot z dob karibské krize. Exploatační režisér Woolsey uvádí v Key West poblíž vojenské základny film Mant! o člověku, jenž zmutoval smícháním mravenčí a lidské DNA. Dnešní optikou, kdy debata o jaderném zbrojení a zastrašování narůstá, se Matiné jeví jako ideální relaxační protipól k vážnému Oppenheimerovi. O závažných věcech pojednává s lehkostí nenáročného odpoledního představení v kině, kde publikum vášnivě reaguje na ty nejpokleslejší, a přitom nejvíc ryzí filmové podněty. Kinosál se zde stává popkulturním chrámem, který se z bezpečného útočiště před nástrahami reality mění v její ultimátní prožitek. Kvůli nezvladatelným vychytávkám Goodmanova režiséra (pocta Williamu Castleovi či Rogeru Cormanovi) a paranoii jednoho ze zaměstnanců, přesvědčeného o zažehnutí jaderné války, vzniká zábavný chaos připomínající katastrofické filmy. Ty evokuje i  Woolseyho „4D“ projekce odkazující k systému Sensurround, který Universal vyvíjel v 70. letech a jenž rozvibroval sedačky u blockbusterů jako Zemětřesení (1974) nebo Bitva o Midway (1976)… Matiné perfektně reflektuje dobu, již pro změnu utvářel strašák studené války. Ta už v průběhu padesátých let zakořenila v popkultuře a v podstatě zažehla subžánr sci-fi hororů, jejichž zápletky se odvozovaly od možných dopadů radiace a vojenských experimentů. Woolsey přetváří hrozbu jaderného úderu, která prostupuje i každodenní školní docházku v podobě náhlých evakuačních cvičení, do ryzích cinefilních zážitků. Stejně jako Joe Dante, jehož možná nejlepší film docení hlavně milovníci kinematografie, jimž neuniknou ani sofistikovanější a skryté pocty. 85 % (14.08.2023)

Zrejme najmenej znamy a najviac zabudnuty Danteov film. Co je rozhodne skoda pretoze prijemnou dobovou atmosferou patri k jeho lepsim filmom. Ide o pribeh dospievania situovany do doby hroziacej atomovej vojny. Nie je to zrovna divacky vdacny namet, no to este neznamena ze nedokaze zaujat. Problem je vsak v nevyraznom scenari ktoremu chyba dramatickejsi dej, na druhej strane ho mozno vnimat ako poctu starym beckovym hororom s monstrami. Inovativne techniky Johna Goodmana na vystrasenie divakov v sale boli velmi zaujimave. Kto by nechcel v hororovej scene dostat pod sedadlom elektricky sok ? :D 65% (29.05.2009)

"Thanks, mr. Hitchcock." Typický film Joa Danteho, který by podle mě měl být minimálně stejně známý jako jeho Gremlins nebo Lidé z předměstí... Matiné je vydařená americká rodinná komedie se vším všudy a užijete si ji o to víc, máte-li (kladný) vztah ke klasickým béčkovým monstr-hororům. Úplně nejlepší je snímek pochopitelně v momentech, kdy sledujeme kreaci Johna Goodmana, ale zbytek, věnující se dětským postavám, Kubánské krizi a zvláštní atmosféře strachu z jaderného útoku, není o moc horší. Nejmenší chybu nemá ani fiktivní drasťák o poločlověku a polomravenci Mant, jehož premiéře patří celá druhá strhující polovina, a moc se mi líbily i další drobnosti - třeba vtipně trapná ukázka z dalšího neexistujícího filmu o duchovi strýčka Cedrica, jenž se převtělil do nákupního vozíku. Vše vypadá skvěle, má výbornou dobovou atmosféru, falešné černobílé filmy se tváří velice opravdově... Takže schází "jen" pochválit hudbu Jerryho Goldsmitha, s nímž Dante spolupracoval už pošesté - a zase skvěle. Filmu dávám 4,5 hvězdy, které zaokrouhluji nahoru naschvál zdejšímu mizernému hodnocení a tomu, že před námi český distributor a tuzemské stanice Matiné tak důmyslně ukrývají. (07.07.2012)