Beaufort

Silný film. Dost mi jeho zhuštěná atmosféra připomínala německou Ponorku či další izraelský film Libanon či i náš Tobruk. Jsem absolutně proti jakékoliv válce, možná i proto mě v tom každý takovýto film čím dál tím více utvrzuje. Ano, člověk pozná druhé až ve vypjatých situacích, ale raději žít v klidu a míru, je-li toho lidstvo vůbec schopno. (29.06.2014)

Výborný film zachycující psychiku armádní jednotky bránící kopec na Libanonském území. Věrně vystihuje každodenní realitu. Nenásilně a bez klišé poukazuje na nejasnou smysluplnost akcí, při kterých umírají lidé a při tom již o nic nejde, z kopce se má jednotka beztak za pár dní ztáhnout... Vzpomínal jsem na tenhle film při Tobruku, který se mi zdál oproti Beaufortu jako taková dětská představa plná klišé, omšelých drsných scén a citlivého "chlapáctví". Zatímco Marhoul o válce romanticky sní, scénárista Beafortu popisuje vlastní příběh a je to znát. (23.01.2009)

Izraelský snímek Beaufort spadá do ranku „neválečných“ vojenských filmů, jakým je například Mariňák Sama Mendese, kde američtí vojáci na blízkovýchodní misi marně čekají, až budou moci zasáhnout proti nepříteli. Režisér Joseph Cedar se ale zaměřuje na nedávné dějiny vlastní země a navíc čerpá z osobních zkušeností, které při svém nasazení zažíval. Příběh izraelských vojáků, služebně připoutaných k libanonské pevnosti Beaufort, Cedar líčí takřka meditativně, prostřednictvím existenciálních dialogů vojáků na pozadí ambientních ploch hudebníka Ishaie Adara. Do tichého dusna ale film nechává pravidelně zaznívat výbuchy střel dopadajících na pevnost, aniž by ovšem přímo ukázal kohokoli ze znepřáteleného Hizballáhu. Snímek tak dosahuje zdání jakési uzavřené alternativní reality, kterou lze vnímat jako svého druhu science fiction i na základě podobnosti interiérů Beaufortu s kulisami kultovních sci-fi filmů (srovnej tento a tento obrázek s tímto plakátem k Beaufortu). Ze zaujatého sledování ale bohužel vytrhávají některé zbytečně schématické momenty (opakovaně se stane, že jeden z vojáků mluví o svém soukromí a krátce na to umírá nebo je vážně raněn), které jako by spíš vypadly z konvenčního hurá-army bijáku. (20.01.2014)

Hudba pochází od Ishaia Adara. I ona samotná by stačila k tomu, abych byl nadšen. Doporučuji zvláště těm, které zaujalo Fliegaufovo Lůno nebo Iordachescova Cesta za horizont. Byť se tematicky i žánrově jedná o odlišný snímek, pro všechny tyto tři filmy je typické jisté snové, rozmlžené hledisko dané z nemalé části právě výraznou ambientním hudbou, ke které jejich režiséři mají blízko. Beaufort tak působí jak z jiného světa a není náhodou, že divákovi vytane na mysli sci-fi. Válka je zde podána odosobněně, do nitra postav proniká nikoli jako jejich vnitřní rozhodnutí, ale spíše jako povinnost nebo absurdní existenciální nutnost. (08.01.2012)

O tom, co s vojáky udělá osamocení na hlídce v bunkru na kopci, který se stal důležitým na začátku války v Libanonu. Náhle po 18 letech se vláda rozhodla stáhnout a s tím se obyčejní vojáci mají problém vypořádat. Jak mohou předat nepříteli místo, na kterém padli jejich přátelé? Zvláště mají problém bránit pevnost ve chvíli, kdy ví, že je to už zbytečné. Film je dobrým psychologickým dramatem s velmi zajímavým tématem. Přesto váhám mezi 3-4* - za prvé přehnaná délka, to vyrovnává vhodná výrazná hudba, za druhé herci - chyběl mi nějaký výraznější herec - první půlhodinu jsem se ztrácel v postavách, zas na druhou stranu žádný přehnaný patos. Celkový dojem je tedy 70% (21.09.2013)