Obsahy(1)
Když žijete celý svůj dosavadní život tam, kde Bilike a jeho rodina, o světě nic moc nevíte. Jednoho dne najde se svými dvěma kamarády v jezeře pingpongový míček. Jenže ani jeden z nich neví, co to je a k čemu to je. Dokonce ani jejich rodiče neví. Bilikova babička ale přijde s tím, že by se mohlo jednat o říční perlu. Kluci tedy pingpongový míček považují za říční perlu, jenže se nemůžou shodnout, kdo ji bude hlídat. Zanedlouho se ale dozvídají, že to je pingpongový míček a že v Číně to je národní věc. Díky tomu se rozhodnou, že všichni tři pojedou přes poušť Gobi do Pekingu míček vrátit. (honajz2)
(více)Recenze (7)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $71,223║Tržby Celosvetovo $119,732║ ()
Vzhledem k počtu zhlédnutých filmů (3) se tu pomalu stávám snad odborníkem na současnou mongolskou kinematografii :) I když je tenhle film provenience čínské, je celý točený v Mongolsku a Mongolštině a nese všechny jeho klasické rysy. To znamená rozvláčné tempo, neherectví a příběh doslova ze života. Hlavní zápletkou je nalezení pingpongového míčku plujícího po řece jedním chlapcem a následné hledání odpovědi na otázku "co je to?" Vše, co se týká této linie, je také na filmu to nejzajímavější, ať už klukovské tahanice o onu "říční perlu", jejich dobrodružný výlet do Pekingu nebo scény jako ladění televizního kanálu v mongolské stepi. Vše ostatní postrádá trochu filmovou spojitost, přesvědčivost a smysl, nehledě na herecké výkony, kterými dětská parta ty doslpělácké jednoznačně zastiňuje. I tak jsou ale tyto "příběhy o ničem z konce světa" pro svou odzbrojující upřímnost filmového pohledu příjemným zpestřením mého filmového jídelníčku. ()
„S takovýma pitomcema se nepereme!“ V první řadě jsem déle tápal, co je tenhle Mongolský pingpong zač, jak sledovaný film uchopit? Nejdřív mi připomínal Herzogovo podobenství I trpaslíci začínali jako malí z říše liliputánů, protože tu v nejedné scéně vypadalo, jakoby uprostřed polí žili jen samí malí kluci, kteří ovšem nosí dospělácké kabáty, prohánějí se každou chvíli na koni i na motorce a čekal jsem, zda z filmu nevzejde podobenství. Nezvešlo, tak jsem si říkal, že sleduji surrealistickou komedii. Je zde i dost absurdních nápadů, např. vymočení se kluka pro nedostatek vody v jamce i první zápletka s uvažováním o bílém pingpongovém míči jako o záhadné perle. Jenže film také oplývá množstvím delších statických záběrů snímajících dění na poli + v místních příbytcích způsobem, jakoby šlo o realistické drama, jen z prostředí hodně neobvyklé cizokrajní komunity. Jenže realistické zde také není vše, protože máme zde ty surrealistické scény, jako když parta děcek za pomoci dědka stavějícího nějakou starožitní anténu z ničeho nic uprostřed odlehlého pole bez elektřiny úspěšně (byť se slabším signálem) spustí televizi! *** *** První třetinu jsem se střídavě bavil a ladil na styl nevšedně míchající cosi poetického, realistického, humorného i surrealistického, zároveň mi však film připadal jakoby bez děje. V prostřední třetině jsem se již vyloženě naplno bavil, navíc od scén s televizí a posléze promítáním filmu (v šapitó s představením taky uprostřed jinak vylidněného pole!) se začíná rýsovat souvislá zápletka kolem zjišťování „záhady“ míče a ta prochází do dobrodružného putování. Jenže v poslední třetině, kde se kluci nedobrovolně vrací domů, se zápletka již spíše rozmělňuje, než aby gradovala, nápadů ubývá a až na pár scén mě film již tolik nebavil. Myslím, že tak svébytné prostředí, nápad a styl by si zasloužily o něco propracovanější dějový celek, zvlášť u stopáže 100 minut. Celkově však i pro zmíněný unikátní styl vůbec nevnímám své první setkání s mongolským filmem jako marné. [70%] ()
Prolínání tradičního životního stylu a moderní doby v mongolských stepích a jurtách jejich obyvatel. Líbí se mi, že pravidelná denní činnost zde není národopisně v popředí, aby na sebe strhávala pozornost, ale spíše doplňuje jemně absurdní příběh o zjišťování, co to vlastně připlavalo po řece. Jen jsem nepochopil, proč se kluk nezeptal toho obchodníka nebo toho, co očkoval, nebo někoho ze souboru písní a tanců? Navíc se mi začaly brzy plést postavy, jak všichni vypadají stejně, tedy kromě babičky, ale v celkovém důsledku to nehraje roli. Také jsem si říkal, kde tam pořád berou benzín do mopedu, nebo odkud vedou do té televize elektřinu? A že všichni s promítáním, tanci a zábavou jezdí zrovna za nimi, za pěti, šesti lidmi ve stepích? Jenže to jsou drobnosti oproti celkovému velmi pozitivnímu vyznění filmu, kdy mne konec doslova potěšil o pobavil (a asi je dobře, že závěrečný záběr zůstal na té udivené tváři). Vlastně mne pobavil i takový ten předkonec, jenž navazuje na úvodní záběry filmu, tedy jak se ve městě chlapi fotí před velkými plátny stepí. On je tam tam jemný humor na pozadí častěji, ale tohle bylo za mne prostě top. Má to skvělou kameru, hlavně záběry těch mraků jsou kouzelné, a vůbec se to z té nijak asi hostinné krajiny snaží vydolovat co nejvíc. Zaznělo zde i jedno moudro, které by se hodilo i všem žijícím v moderní civilizaci: "Bratři ve stepi se o všechno dělí." Je fan, že režisér nijak nehodnotí, jestli je lepší technika, nové domy, káva, časopisy, nebo tradiční styl, prostě nechává vše plynout, a názor na tuto otázku nechává na divákovi samotném. ()
Nejde nepostřehnout, že tihle mongolové vnitřního mongolska jsou přecejen trošku jiní mongolové než jaké známe ze Žlutého psa, Uplakaného velblouda nebo i Urgy, ale i tak je na ně pořád radost koukat. Film samotný je natočený zručně, má specifický humor, poklidné tempo a jednoduchý děj ústící do několika základních, ale stále pravdivých a zapomínaných myšlenek. Fajn :) ()
Na tomhle snímku se mi strašně líbila jedna věc. Na první pohled je prostě poznat, že je to mongolské. Bylo to natočeno v Mongolsku, herci jsou mongolští, nebo spíše neherci jsou mongolští, prostředí je prostě jedinečné. A v tomhle směru se mi snímek líbí. Je díky němu zajímavé poznat jinou kulturu. ()
Zvednuto o procento výš. Teda, já bych nikdy neřekl, že se mi bude až takhle líbit film o pingpongovém míčku... Tohle totiž nemá děj (což mi připomnělo Po strništi bos), ale přesto je radost se na to dívat. Skoro celý film je natáčen kdesi v polích, uprostřed ničeho, což je prostě pro mě jako stvořené, jelikož já pole a louky mám hodně v oblibě, takže prostředí je pro mě celkem velké plus. Film je skutečně mongolský, mongolské prostředí, mongolští herci, mongolské úplně všechno. Režisérsky je to zmáknuté skvěle a i přesto, že to nemá ucelený děj, se člověk nenudí, občas pobaví a pokud je tu někdo jako já, obdivuje prostředí, kterého jsem si tu užil víc než dost. Původně bych dal čtyři, ale vzhledem k tomu, že ta závěrečná scéna je naprosto skvělá, dávám 5* ()