13. komnata - Série 1 (2006) (série)
Režie:
Janek RůžičkaObsahy(1)
Daniel Landa je jednou z nejvýraznějších a taky nejkontroverznějších postav českého showbyznysu. Na začátku devadesátých let byl známý rasistickými texty ve skupině Orlík, která se stala kultovní kapelou českých skinheadů. Dnes zpívá písničky Karla Kryla, mluví o lásce k bližnímu a o Bohu. Považuje se za velmistra svého vlastního řádu Ordo Lumen Templi, řád Chrámu světla.
Známý novinář a moderátor Petr Šimůnek pátrá po tom, kdo je opravdový Daniel Landa. Dá se mu jeho přeměna věřit? Co ho k ní přivedlo? Cestu do jeho třinácté komnaty zkoumá metodou konfrontace různých jeho rolí - Landa autor mystického muzikálu a partner, Landa vlastenec a manžel Němky, Landa závodník a zakladatel řádu, Landa rváč a otec.
Filmový štáb provází Landu na Vyšehrad. Zde, v kostele, ve kterém zakládal Řád a zpíval Kryla konfrontuje Petr Šimůnek jeho dnešní humanistickou ideologii a jeho proslulou náckovskou minulost. Do diskuse se přidává i náhodný chodec a zpěvákův sympatizant. Natáčí se na tréninku thai boxu a automobilových závodech. Petr Šimůnek zkoumá Landovo rodinné zázemí. Proč zpěvák stále vyhledává riziko, vzrušení?
Daniel Landa s manželkou Miriam spolu tvoří muzikály a koncertní představení. Po představení muzikálu Tajemství hovoří o svém partnerském vztahu. Jaký je Daniel Landa v roli otce a manžela. Jak si rozuměl s vlastním otcem?
Jednotlivé situace slouží Petru Šimůnkovi jako různé zčásti kontroverzních úhly pohledu na fenomén "Landa". Jako pět různých dveří do třinácté komnaty, kterými postupně nahlížíme dovnitř a dozvídáme se více o tom, co a proč ho přivedlo Daniela Landu k přeměně od praotce skinheadů k zakladateli humanisticky orientovaného řádu. Tato přeměna je pravdivá, ale neznamená zcela zásadní posun v jeho povaze a zaměření, které je však nyní zpracováno v pozitivnější podobě než v době jeho začátků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Daniel Landa je geniální textař i zpěvák. Dříve jsem měl rád dokonce i jeho názory (bohužel). Nicméně teď už je to člověk, kterému nevěřím ani slovo, nevěřím mu že se polepšil a když někde hovoří, tak mi příjde že není sám sebou. Když byl v Orlíku, tak z něj řvala upřímnost ( i když hnusná). Teď se akorát skrývá, ale své minulosti neunikne... Češi neumí odpouštět a v jeho případě cítím, že to je snad dobře. ()
Kecy, kecy, samé kecy...a vôbec neriešim, že bol akože skinhead. To sú dajme tomu chyby mladosti, ako priznáva - robené zo strachu. Landa je ale hlavne trochu ako slovenskí politici. Svoje myšlienky považuje za spoločensky pre každého prospešné a ich vyvodenia za jednoznačne správne, najlepšie atď a svoju osobu za akéhosi prostredníka k náprave ľudí. Samozrejme s dostatočne (priam militantne) vyzbrojeným egom pri minimálnej forme sebareflexie. Pričom nedostatok informácií a často absolútna nefundovanosť, až zvrátenosť je zrejmá pozornejšiemu človeku - dovolím si tvrdiť - ihneď. 1/5* za nejaké dve príčetné myšlienky, ktoré zazneli fakt k veci. ()
Vzkaz pro Radek99: Bohužel Vás asi k těm sofistikovaným neonacistům nevzali, tak je teď odsuzujete. Pokud Vám ale vadí jméno a osoba Daniela Landy, pak to tu raději napište a nedělejte, že jste pohoršen. Pokud ale soudíte člověka pouze podle toho co udělal a ne co dělá, pak jste se právě zařadil po bok většiny lidí. Gratuluji... ()
Připojuji se k těm co vidí díl za uherský rok...ale na Dana jsem se chtěl podívat. No a ikdyž tedy obsah a forma nebyly nic moc, lépe řečeno jsem se od Landy nedozvěděl nic přelomového nebo šokujícího (jeho provařený řád Chrámu světla a apokalptické povídání už jsem pochytil), tak nakonec jsem to zkouknul celé a nebyl vůbec znechucený. To je skvělý úspěch co? Ještě jedna úsměvná poznámka...pamatuju si, že tam povídal něco o jahodách :) ()
Za časů mých bohémských štúdií, jsem navštěvoval seminář dětské literatury, o který byl obrovský zájem, neb jsem tam byl sám. Z toho důvodu jsem navštěvoval dvouhodinové disputace o dětské literatuře u vedoucí v kabinetě, již jsme zvali pro její rozevlátý styl Karolínou Světlou, popřípadě Boženou Němcovou. Jednou jsme takto zabrousili na téma sexuality v literatuře pro děti. Jednalo se o to, že jsme se shodli na faktu, že daná kniha, o níž jsme diskutovali, by spíše vyhovovala mládeži od sedmnácti let, nežli dětem od třinácti, jak bylo doporučeno na přebalu. Já jsa zpitoměn dvouhodinovým monologem o dětské literatuře, zabrblal něco v tom stylu, že bych knihu doporučil i devítiletým. A nastalo drama. Světlá-Němcová a celý národ s ní se vztyčila, pozdvihla výstražně ukazováček a mocným hlasem na mě udeřila:“TAK TO POZOR, PANE KOLEGO, TAK TAKHLE TEDY NE!“ ()
Reklama