Armáda démonů: Matka slz

DARIO ARGENTO, ARMÁDA DÉMONŮ: MATKA SLZ (2007) ________ Očekával jsem surrealistické hrátky, expresivně stylizovanou barevnost, orgii ničím nespoutaných šílených a osobitých nápadů, v jejímž víru budu jako divák zneuctěn, sežvýkán a zase vyplivnut - ale nějak si teď, asi deset minut po zhlédnutí, nemohu vybavit cokoli, co by mohlo být onou často zmiňovanou lekačkou, která snad jednoho z Vás dokonce skopla ze sesličky... vlastně mi v mysli utkvěla jediná scéna, která měla navíc mizernou stopáž, rozuměj příliš krátkou pro dokonalé vychutnání: Šlo o lepé tělo mladé (no není to relativní..?) čarodějky s nádherně vyvinutými ňadry, přes něž si úhlavní nepřítelka všeho DOBRA oblékala rozevlátou, dlouhými-věky-potrhanou košilku barvy krve se zlatým nápisem ve stylu "to, co spatříš není, co nespatříš je ", ovšem zřejmě pozpátku a v nějaké cizí řeči. Těžko totiž budu moci kdy opomenout, že ta rozkošná košilka místo kdesi u kolenou skončila asi tak (SPOJLER:) v půli nahého zadečku. Tento poněkud "vilný" okamžik byl pro mne jediný opravdový šok, jenž mi neškodný Mistr Argento uchystal... (10.12.2009)

Všem muselo být jasné, že Matka slz nebude po tolika letech fungovat stejně dobře, jako ve své době Suspiria a Inferno. Tudíž na to šel Argento malinko odlišnou cestou. Fascinující obrazy plné barev a nepolapitelným zlem nasáklá atmosféra tak šla stranou, místo toho se soustředí na kmitající děj a hojnou brutalitu. Ta tu vystupuje ve větším množství než jindy, gore se opravdu povedlo, i když ho občas naruší nedomrlé počítačové efekty. Argento se s novou látkou a na dnešní moderní dobu popral více než dobře, spokojenost je tedy na místě, přesto jsou jeho starší dítka ve své kvalitě samozřejmě pořád nedostižná. (30.12.2010)

Když vás na hororu od legendy žánru, jenž je plný over-the-top brutality, nechutností a snahy o napětí a nepříjemnou atmosféru, nejvíce potěší stylové úvodní titulky a několik odhalených koz, je něco (hodně) špatně. Pro některé zaryté "argentovce" možná dobrý drsný horor v duchu jeho kultovních děl, pro mě pouze těžce béčkový sick shit hodný (rychlého) zapomnění... (04.12.2016)

Dario Argento se s tim vubec nemaze a na stara kolena dokoncuje svou brutalni trilogii "Three Mothers" o vyvrazdovani dabelskych matek. Brutalita opet hraje hlavni roli, tentokrat uz lehce na hranici parodie. Nektere sceny ale rozhodne nezklamaly, hozeni mimina z mostu, ktere se jeste pri padu dukladne triskne do hlavy, pochutnavani si na detskych vnitrnostech, vypichovani oci, propichovani vaginy dvoumetrovou tyci atd. Cele to ale pusobi misty zbrkle a az prilis zbesile, coz opet nahrava spise elementu trapnosti, nez terroru. Presne tuto cholericky dabelskou naladu podtrhuje i hudba, ktera je natolik demonicky hardcore, az vlastne vubec neni temna a prilis atmosfery do filmu neprinese. Asia Argento me v hlavni roli take nejak extra nepresvedcila, navic vypada jako ospala narkomanka. Nastesti misto ni v prubehu celeho filmu exceluje silena satanisticka opicka. 6/10 (30.05.2008)

Už to asi tak zůstane, že z trilogie o třech matkách se mi bude líbit jen ten první díl. Ve scénáři tohohle filmu je děr jak v ementálu a logika si vyšla někam na špacír a bylo to asi hodně daleko. Jedna za všechny: Hlavní hrdinka vyhodí z okna auta svůj mobil, aby ji démoni nemohli vystopovat (tak tohle oni už umí?) a potom se jde prostě schovat k sobě domů, kde ji jistě hledat nebudou. Pár laciných lekaček už rozhodně nezachrání celkový dojem, který na mě film udělal, nebo spíše neudělal. (11.07.2011)