Wittgensteinův Traktát

"Řešení problému života pozorujeme na tom, že tento problém zmizí" – napsal Wittgenstein. Chudák zřejmě nepochopil, jak se krutě mýlil. V tom právě tkví nedomyšlenost Wittgensteina stejně jako všech, kdo se snaží obhájit představu o milujícím a spravedlivém Bohu, vylučujícím hřích a trest, a o ráji, který odstraní bolest. Protože, ačkoliv Wittgenstein mluvil o existenci možných stavů předmětů (věcí), které tvoří faktickou substanci světa, nedotáhl svou myšlenku do konečného důsledku, a to, že všechny stavy substance neboli světa jsou věčné, různé a současné, jelikož se jedná o soustavu stavů, nikoliv o proměny stavů. Nelze tedy zaměňovat jednotlivé stavy jsoucna, stejně jako je scestné zaměňovat jednotlivé pojmy, lze je pouze porovnávat. Zítřejší zmizení problému přece vůbec neznamená, že problém přestal existovat teď, stejně jako budoucí ráj neznamená, že neexistuje dnešní bolest. Chycení v pojmech "včera", "dnes" a "zítra", "tam" a "zde", "já", "my" a "oni", "živý" a "neživý" atp. vede k logickým chybám, když se člověk snaží pojmout nikoliv samotné stavy jsoucna, ale rozdíly mezi nimi, když zkoumá myšlené, nikoliv to, co nelze myslet, když obléká existenci do slov, místo aby tou existencí byl. V řetězci pojmů "substance – předmět – stav věci – skutečnost – pravdivý obraz – fakt – logický obraz – myšlenka – větný znak – jazyk – logika" nelze zaměňovat logiku se substancí, to jest nelze zaměňovat myslícího, myšlení, myšlené a existenci. "Myslím, tedy jsem" je tedy největší překážkou k "Je, tedy je." Jak napsal Wittgenstein "To, co nemůžeme myslet, to nemůžeme myslet; nemůžeme také říci to, co nemůžeme myslet." Věčný problém – filosof v zajetí logiky. Kdyby z ní vystoupil, pak by možná přišel na to, co vědí zvířata a primitivní národy, to jest že to, co nemůžeme myslet, můžeme cítit nebo tušit, což sice nemůžeme přesně vyjádřit slovy, ale není snad slovo a myšlenka pouhá odvozená funkce pocitů, druhá derivace života, jazyková hra s významy symbolizujícími okolnosti, nikoliv samotnou prožívanou podstatu? Je zřejmé, že i Wittgenstein, jak to často bývá u filosofů, hlavně těch logických, často bloudil ve svých myšlenkách, až v nich zabloudil, jak to ostatně sám přiznal ve svém Traktátu: „Většina vět a otázek, které byly napsány o filosofických věcech, není nepravdivá, nýbrž nesmyslná. Nemůžeme proto vůbec takové otázky zodpovědět, nýbrž jen prokázat jejich nesmyslnost. Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. (Je to takový druh otázek, jako zda je dobro více, či méně identické než krásno.) A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou." (konec citátu). Hlavní principiální problém logiky tkví totiž v tom, že prvotním výchozím bodem jakékoliv logické myšlenky je nelogický pocit oblečený do předpokladu. Předpoklad, že zítra vyjde slunce, je pouze pravděpodobnost vyjadřující porovnání faktů, nikoliv samotný fakt. Každá filosofie tak zakládá na vodě. Změní-li se výchozí předpoklady, změní se celé paradigma, jak to ukázali Ptolemaios a Koperník a koneckonců i samotný Wittgenstein, když uzavřel svůj logicko-filosofický traktát známou větou "O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet" a později prohlásil "Jak hluboce jsem se tehdy mýlil!". Ano, o čem nelze mluvit, o tom se přece může snít.___ Sedm mini básní-esejí složených z několika citátů vytržených z Wittgensteinova "Tractatus logico-philosophicus" na pozadí starých filmových pásků, to vše doprovázené sedmkrát dokola opakovaným melancholickým broukáním. Donutit člověka se na to dívat jeden jediný den, zblázní se dříve, než nastane večer. Jedna hvězda za zachráněný found footage a výstražné sebevarování před opakovaným zhlédnutím tohoto prostředku k sebevraždě. Ale již jsem tento "výtvor" zhlédla a nelze to odčinit, s tím se musím smířit, což dělám cestou tohoto logicko-filosofického pojednání. Zdárek, Wittgensteine, mohu se připojit ke tvému (ne)mlčení? (05.03.2013) (méně) (více)