Maraton lásky

Ačkoliv má film jen 95 minut, občas jsem se docela nudil. Hlavně proto, že děj je neuvěřitelně řídký a zápletka průhledná, neodehraje se zde snad jediný zvrat. Simon Pegg není špatný komik, i když některým nesedne a mě taky zrovna neuchvacuje, takže díkybohu za Dylana Morana, který měl překvapivě i docela dost prostoru, bál jsem se, že to bude jen třeba 5 minutový štěk. Celkově silnější dvě, ale pochybuju, že se na tohle ještě někdy podívám. Existuje mnoho o moc lepších komedií. (03.04.2008)

Denis ( Simon Pegg ) neustále před něčím utíká. Nechce žádnou zodpovědnost. Uteče i ze své vlastní svatby. CITÁT - Jsi kokot.......... Teď, po pěti letech je čas napravit své chyby. Rozhodne se, že poběží maraton, aby získal zpět svou skoro ženu. Lehká nedělní komedie o lásce a snaze. CITÁT - Vošoust jeden........... Scénář - Michael Black a Simon Pegg. Hudba - Alex Wurman a Kle Savidge. (15.09.2011)

Mimořádně špatná komedie, které mi bylo zpočátku líto (hl. kvůli Peggovi a Moranovi), ale s přibývajícími minutami mě čím dál víc iritovala (klidně si namísto „iritovala“ dosaďte ten druhý, méně korektní výraz). Většina složek filmu je tak mizerná, že nedokážu určit, která má větší podíl na nefunkčnosti celku. Scénář, jež otrocky kopíruje ty nejpitomější sportovní komedie? Režie, která scénáři kopírujícímu ty nejpitomější sportovní komedie nedokáže dodat potřebný švih? Podíl hluchých míst, kdy někdo někomu jinému říká něco naprosto nepodstatného zhola nezábavným způsobem, je udivující. V momentě, kdy by jiná sportovní komedie (třeba nějaká kravina s Willem Ferrellem) odložila stranou všechna moudra a poselství o důležitých hodnotách a naservírovala nám pár minut nefalšovaně dementní taškařice, nabízí Tlouštík jenom další kecy. Je paradoxem, že film fosforeskující z padesáti metrů všemi neduhy amerických komedií (mj. záliba v nechutném, infantilním a „držkopádovém“ humoru) vzniknul ve Velké Británii. Chcete-li nadále věřit, že Simon Pegg a Dylan Moran jsou vtipní kdykoliv a v čemkoliv, ignorujte protentokrát jejich jména a zapomeňte, že Run, Fatboy, Run existuje. Pitomost, za kterou bude David Schwimmer v pekle orestován fanoušky Black Books a Spaced! 35% Zajímavé komentáře: Lateef, Eddard (02.10.2008)

Proboha... Nikdy by mě nenapadlo, že ze spojení mého nejoblíbenějšího Přítele Davida Schwimmera, dvou trumfových es současného britského humoru Pegga a Morana a překrásné Thandie Newton může vzniknout takový... hybrid. Run, Fat Boy, Run začíná jako klasická britská komedie střihu Richarda Curtise, operující na suchočerné humorné bázi a vesele fakující konvence korektní rodinné komedie. V tu chvíli jsem si vesele hvízdal a mnul si ruce nad nadcházejícími hody. Ostrý drajv však velice brzo slábne a střih filmu se začně nebezpečně žánrovatět (rozumějte kýčovitět) a Richard Curtis postupně předává kormidlo Chrisi Columbusovi či Nancy Meyers - myslím to samozřejmě obrazně a rozhodně ne, jako kompliment. Úsměv zuhl na rtech, a ani občas se vyskytující řachavé gagy neukonejšili moje vzrůstající obavy. Ovšem hlubiny klišé, režijní a scénáristické bezmoci a šablonovitosti, do jakých se snímek začal propadat a kam jsem společně s ním nahlédl ke konci, jsou natolik bezedné, studené a temné, že zadupali výsledný dojem hluboko pod průměř dobré zábavy. Pocta, kterou chtěl americký komik složit britskému humoru (kromě Morana a Pegga se zde mihnou taky David Williams z Little Britain či Stephen Merchant z Officu) tak zůstala vágně ležet na dně Atlantiku, nedosahující dokonalosti žánrové formy Mrs. Doubtfire, ani syrovějších a cyničtějších britcomů typu About a boy. 40% (24.02.2008)

Jo, láska je opravdu běh na dlouhou trať, ovšem když jí ještě na startovních blocích zarazíte do paty takový trn, jakým je scénář utíkajícího tlusťocha, tak nepomůže ani doping v podobě dvojky Pegg-Moran. Popravdě, ono by k řádnému tempu nepomohlo nejspíš ani zapití hrušky kefírem. Soukromý dodatek: při scéně, kdy Dennis v panice prchá od oltáře, jsem si vzpomněla na přípravy na mou vlastní svatbu. Na chvíli jsem osaměla jen ve společnosti zrcadla, dívala jsem se do něj na tu divně vyšňořenou ženskou a hlavou mi běžely myšlenky typu "tohle se přece nemůže dít mně," když tu budoucí navlékač prstenu zpoza dveří zahlásil: "Já jenom, že jestli se ti taky chce se na tuhle volovinu vykašlat, tak můžem vzít roha mým autem, natankoval jsem, než jsme vyrazili." (27.07.2011)