Až dojde ropa - drsné varování

Slušně zpracovaný dokument, který nutí k zamyšlení. Zásadní problém je ovšem v tom, že lidí je stále víc a víc a u nerostných zdrojů je to samozřejmě naopak. A lidé mají samozřejmě tendenci žít co nejpohodlněji a ropa je zdrojem, který jim to plně umožňuje. Domnívám se však, že na světě je tolik zatím neventilovaných technologií a kdoví zda se mezi nimi neskrývá i alternativa za ropu. V současné době zcela jistě nemá smysl ropu za něco měnit, když jsou v ní pro tolik lidí naprosto nepředstavitelné peníze. To jsou však pouze spekulace a skutečnost se dozvíme až za dobrých 100 let. A upřímně vám mohu říct, že to už mě trápit nebude. Každopádně dokument je to slušný a má minimálně potenciál přinutit diváky k zamyšlení, u kterého, obávám se, to zůstane. (28.09.2011)

Síce tento dokument nebol zlý a mal niečo do seba, ale v podstate od druhej polovice sa tam omielalo stále to isté a neboli tu nejaké riešenia ako by sme mohli žiť bez ropy a aj stopáž bola trochu dlhá. Ale opakujem. Aj tak tento dokument stojí za pozretie, už len kvôli tomu, aby sme sa nad sebou trošku zamysleli... (01.07.2010)

Pokusím se stručně shrnout charakteristické znaky normalizační publicistiky 70. a 80. let. --- Za prvé, kostnaté paradigma. Zkoumání světa z jakýchkoli jiných pozic bylo a priori nevědecké. --- Za druhé, eliminace opozice a nežádoucích informací. Osoby s jiným názorem zásadně nedostanou slovo. Informace neslučující se s ideovým záměrem díla jsou ignorovány, pokud možno zatajeny. --- Za třetí, nízká intelektuální úroveň. Politruk může být přestrojený za experta a je třeba určitého tréninku, aby jej člověk prokoukl podle toho, co říká a jak argumentuje. --- Za čtvrté, zacyklenost. Z části jako důsledek předchozích znaků, zčásti jako „goebbelsovská“ metoda. Takový dokument trvá třeba osmdesát minut a řekne tolik, na kolik by stačil jeden odstavec. Komu se ty myšlenky líbí, ten si toho nevšimne. Nám, kteří jsme tenkrát měli bolševika už dávno prokouknutého, to přišlo jako příšerná nuda. Nedalo se to poslouchat, nedalo se to číst, z novin se četla jen poslední - sportovní - stránka. --- Proč mi při sledování tohoto pořadu přišly na mysl zrovna tyhle vzpomínky? (08.02.2011)

Veľmi zaujímavý dokument, ktorý vypovedá hlavne o ťažbe ropy, jeho bývalých slávnych ťažobných strediskách a o tom, koľko času zostáva, kým vyťažíme posledný barel. Niekdajším najväčším vývozcom ropy bolo USA, čo sa už z dnešného pohľadu ani nechce veriť. Pre mňa asi najzaujímavejšie boli práve zábery na opustené a schátralé ťažobné polia, nad ktorými už dnes krúžia iba supy. Azerbajdžán a slávne Baku, z ktorého počas 2.sv. vojny ťažil tak Hitler ako aj Stalin, je dnes rovnako mŕtve. Venezuela melie z posledného. Jedine arabské krajiny majú dnes dostatočné ložiská ropy a jedinou otázkou ostáva na ako dlho. Odborníci to vidia na desať až dvadsať rokov. Čo ma trošku mrzí je, že dokument nerieši, čo bude potom. Prečo nemožno jazdiť na vodu(vodík)?, prečo nikto netlačí na úsporu? Tak na Slovenku ako aj v Čechách sú známe po domácky prerobené autá, ktoré dokážu ušetriť 20-30% palivá. Zhodou okolnosti som tesne po tomto dokumente videl na TV Markíza človeka, ktorý vo väzení vymyslel jednoduchý spôsob ako ušetriť až 50% paliva. Dal si to patentovať a odborníci tvrdia, že to vôbec nevyzerá zle. Takýchto múdrych hláv je na svete určite veľa a alternatívny spôsob tankovania určite existuje. Tak prečo to divadlo? Lebo ropa sú peniaze, peňeži, peníze... Hovorím za seba, že čím skôr ropa dôjde, tým lepšie pre nás všetkých. 80% (10.04.2011)

Všechno jednou dojde, i ropa. Před padesáti lety se učilo, že dojde začátkem 21. století. Teď to díky novým technologiím těžby a nově objeveným zásobám vypadá na další století. A až bude za sto let docházet, vymyslí lidi nové technologie, ať už na těžbu ropy dnes nedosažitelné, nebo ropu přímo nahrazující. Pěkný dokument o ropě, ale nechává mě v klidu, problémy lidstva jsou jinde. 70% (06.02.2011)