MR 73

Herec Daniel Auteuil zosobňuje vždycky zajímavé postavy, takže nepůsobí jako utrmácená hvězda z Hollywoodu. Zločinecká historka působí docela autenticky, až na pár nelogických podivností. Jo, prosadit někdy spravedlnost ve skutečném světě zločinu je někdy téměř nemožné. Jinak jde o docela drsnější podívanou. (20.03.2011)

Noirové detektívky veľmi nevyhľadávam, ale po tomto kalibri si na Oliviera Marchala asi posvietim. V rámci žánru suveréne krimi, depresiou válcujúce na všetkých frontoch (prostredie, počasie, filtre, príbeh, postavy, atmosféra). Frantíci nepotrebujú šokovať a aj realtívne jednoduchá, pomalá story dokáže s divákom hrať vyrovnanú hru na neistotu. Stačí šikovný režisér, ktorý vie ako vykladať karty. 80% (26.10.2008)

Řek bych, že Olivier Marchal tady trošku promarnil šanci na jeden z nejlepších krimi thrillerů posledních let, kterej se klidně moh zařadit po bok i samotnýmu Se7en (Ostatně je to sedmičce i trochu podobný), protože příběh, atmosféra, styl točení i Daniel Auteuil jsou naprosto skvělý, ale jelikož Marchal příběh rozdělil na dva menší příběhy v jednom a věnuje se jim vcelku rovnoměrně, tak se prostě celá ta úžasná atmosféra hrozně rozmělňuje a i když oba dva ty příběhy by samy o sobě byly naprostá bomba, tak pohromadě vyznívaj daleko slabším dojmem a to i přesto, že se jedná o příběh založenej na skutečných událostí, což teda když se nad tim zamyslim a vybavim si ty úchylný vraždy, tak ho to pozvedává úplně někam jinam, než všechny podobný kriminálky, ale při sledováni mi to prostě tak nepřišlo a druhá půlka byla už zdlouhavá. Fakt velká škoda, našlápnuto to mělo parádně. - Věříte v Boha, doktorko? - Ano, jinak bych tu nebyla. - Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. (11.01.2009)

Temný zatraceně temný film. Hned v úvodním proslovu se od Daniela Auteuila dozvídáme že bůh je zkurvysyn a že ho jednou zabije. Musím uznat že mě film zpočátku moc nechytil, přece jen nějaké ty flashbacky do minulosti hlavních postav mě trošku mátly. Film začne ovšem ve druhé polovině perfektně sedět a vše do sebe zapadne jak má. Hlavní dějové linie jsou dvě, na konci je režisér nechá zajímavě spojit. Myšlenek k zamyšlení nabízí MR 73 více než dost a je na každém divákovi, která jej osloví nejvíce. Já se ztotožnil s vizí že vše se může změnit, ale bestie zůstává bestií. Vyzvihovat použití hudby v klíčových okamžicích mi příjde jako naprosto zbytečné. Dnes prostě hudba dělá film z 90%. (23.06.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)