Obsahy(1)
Je jí patnáct. Je nejlepší ve všem. Především v tenise. Tedy alespoň v okrese. Prozatím. Otce miluje a nenávidí. Matku miluje a nenávidí. Ona je centrem všeho-rodiče mají jen ji. Takže, kdo jiný by měl být ten nejlepší... Ironická, pro někoho možná až krutá studie úspěchu a jeho extrémních důsledků. Podívejte se! Třeba se náhodou poznáte. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Také zde se projevil neduh mnoha českých filmů současnosti – začíná z ničeho a končí o ničem. Téma, zpracovatelné jistě i mnohem originálnějšími způsoby, trpí přílišnou doslovností a nevěrohodností zobrazovaných emocí. ()
TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Efekty 7/10/// +Jakub Prachař, docela drsné, hudba, výpovědní hodnota -se hledá těžko/// První překvapení tkvělo v účasti onoho herce a druhé v závažnosti zdělení, které se nám tvůrci snaží zdělit. Jistě jde to možná do extrému, ale něco na tom bude. Úspěch něco stojí./// Celkem 76%/// ()
náhodou - mne pripadal tento hraný dokument (či dokumentárne ladený hraný) svojou výpoveďou pomerne presný a vďaka tej presnosti dosť mrazivý - čo, v prípade, že to bol režisérkin zámer, oceňujem. ()
režie: Zuzana Kirchnerová, hrají: Jakub Prachař, Marika Šaponská ? ()
Mělo to asi být jen takové nahození, a proto je někdy až zbytečně konkrétní. ()
Tak jestli se tohle učí na FAMU, tak chápu že se můzy tak často odvracejí od české kinematografie.. Přílišná snaha najít originální motiv vede ve většině případů přesně k takovýmto snímkům - spíše dokumentům o komplikovanosti života, což je žánr na který koukat nemusím, protože většina lidí má život takový, jaký si ho udělá.. V úvodu a závěru je také patrný příznak dnešních českých (převážně tragikomických) žánrů - někdo už by měl filmařům vysvětlit, že nepochopitelnost či nejasnost se nerovná umění.. ()
Celkem povedený "kraťas". Na malém prostoru se tvůrcům povedlo vyslovit maximum. Film vyžaduje od diváka spolupráci, což - jak je zjevné i z místního hodnocení - vyžaduje jistý stupeň divácké inteligence a připravenosti, který však není u mainstreamového diváka samozřejmostí. Přímočará intimita obrazového vyprávění (v příkrém kontrastu k učesané "novinové" verzi souběžné zpovědi hlavní hrdinky) navozuje jistou dokumentární surovost až odtažitost výpovědi, ta ovšem naprosto není samoúčelná a slouží atmosféře. ()