Reklama

Reklama

Zpátky ni krok? aneb Zpráva o podepisování v Čechách

(TV film)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Hodně toho bylo nedávno řečeno, napsáno i natočeno o Chartě a Antichartě. Srovnáme-li však záběry z mítinku v Národním divadle v roce 1977 s podobným shromážděním v roce 1942 zjistíme, že někteří kumštýři sedí prakticky na stejných židlích. A někteří mezitím podepsali (a třeba i odvolali) Dva tisíce slov a Několik vět a minulý měsíc třeba svým podpisem podpořili jednu televizi na úkor druhé... Chudáci čeští Faustové jsou každou chvíli vystaveni svodům různých ďáblů, na jeden z nejkrvavějších podpisů se však po léta úspěšně zapomínalo: výzvě Kupředu, zpátky ni krok! ze dne 24. 2. 1948 se dostalo podpory srovnatelné s Antichartou. A odměna? Pro někoho prebenda (V. Nezval) pro jiného šibenice (Z. Kalandra). Někdo volil emigraci skutečnou (J. Voskovec) někdo vnitřní (V. Holan). Porevoluční kocovina vedla i k sebevraždám (J. Frejka), v mnoha případech pak k pozdějším podpisům petic "kontrarevolučních" (J. Werich, J. Adamová, O. Krejča, J. Ornest). Jsou-li skutečně umělci svědomím národa, jaké to naše svědomí je? (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (1)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Unikátní dokument z cyklu "Večer na téma". Kdo neviděl tak asi těžko pochopí o co tu šlo, a kdo ano tak si zas udělá alespoň malý obrázek-úsudek, o tom jak těžké to museli mít nejen všichni ti Zasloužilí a Národní umělci, ale i ty všichni ostatní z ostatních divadel nejen těch Pražských. Jak z příchodem nacistů do Čech, tak i posléze s nástupem komunistů a později zas v době normalizace při podpisech Charty, Anticharty nebo 2000 slov a ještě daleko více jiných. Samozřejmě že to nebyli jen umělci ale i ostatní zcela prostí lidé. Opravdu upřímně líto mi bylo paní Štěpničkové a pak to vidět všichni ti Národní a Zasloužilé umělce nejen z ND, povinně zvedat pravici při hlásání věrnosti třetí říši. Nebo třeba prvorepublikové herce Peška, Högera či Wericha jen tak bezduše sedět a poslouchat žvásty od té tehdejší socialistické kulturní grupy (tam byl krásně zachycen proslov herečky Švorcové, a posléze záběr na téměř omdlévajícího Wericha s úsměvem na rtech), tedy na něco na co nebyli předtím vůbec zvyklí.. A samozřejmě i daleko více zajímavých věcí z úst, nejen výše uvedených herců ale i třeba z úst levicového intelektuála Oty Ornesta. Opravdu (co se týče celkové naší kultury z doby okupace a socialismu) tak se jednalo o jeden z nejlepších dokumentů který se mi v poslední době podařilo na toto téma shlédnout..Opravdu zde byli unikátní výpovědi a odpovědi na ožehavá témata dávno minulá. Plno nečekaných přiznáních, kde ihned nato následovalo několik nekompromisních udáních a to přímo na své herecké kolegy od jiných v boji o přežití, a to vše ve vzpomínkách a z úst vynikajících zaplať pánbůh ještě žijících herců nebo režisérů v tomto případě Otomara Krejči, nebo již zmíněného levicového intelektuála Oty Ornesta. Neměli to holt ti naši přední pánové a dámy herečtí Zasloužilí i ti Národní vůbec lehké. ()

Reklama

Reklama