Když letí havran

Pěkně seversky studený a drsný příběh o pomstě, kterému napomáhají působivé exteriéry a dokonce i minimalistická výprava (zde se možná peněžní nouze stala výtvarnou ctností), ale kterému silně škodí ta osmdesátková hudba, jak už zde napsali předhodnotitelé. V osmdesátých letech vznikal tak slizký popík! (22.08.2015)

,,Ten nůž je příliš těžký." ,,Není." Byl. S trochou obav jsem se po letech podíval na film, který mne kdysi uhranul. A ejhle, funguje stále. Drsné drama zpracovává klasický motiv pomsty, který se však nakonec mění ve vendetu. S hlavním hrdinou jsem souzněl tehdy i teď a bez ohledu na křesťanství (samo o sobě dosti brutální a krvavé - už jen uctívat popravčí nástroj je na pováženou...) jsem přesvědčen, že nemohl jednat jinak. A že by se snahou zabít vraha stal sám vrahem? Nu, tak to v těch dobách rozhodně nebylo. Ostatně, nejen v USA popravují vrahy a nepřipouští si, že by se jimi sami stávali (jinak ale trest smrti je zvrhlost). Čarokrásná krajina, hudba, která v úvodu připomene Wagnera, pak se přehoupne a zapadne mezi osmdesátkovou hudbu italských hororů a dobrodružných filmů, se nakonec opět mění v ponurý orchestr. Herci jakoby vypadli svou vizáží z devátého století rovnou do filmu a nespoutaná krajina bez slunce s ledovým mořem je divoká a nehostinná. Otázka, zda obětovat bratra nebo syna, je natolik těžce zodpověditelná, že zanechává hořkou pachuť až do konce. Pro mne tenhle snímek nezestárnul. (09.12.2012)

napínavé, krvavé, v duchu islandských ság. K tomu strhující hudba. I z mála se dá vykřesat hodně. Mstitel, kterému dal sílu Óðinn, sám sebe nazývá Host, islandsky Gestur. Toto jméno je jedno ze jmen Óðinových, jistě tedy není zvoleno samoúčelně. Pták, který je překládán jako havran, je ale ve skutečnosti krkavec. (18.06.2008)

Strohé drama, které v sobě ukrývá jednu past pro nepřipraveného diváka. Film je naprosto vážný, až mohou leckomu některé scény připadat směšné, ale jsou na druhou stranu prosté patosu. Proto doporučuji alespoň dvojí zhlédnutí. Některé scény mě napodruhé přibily doslova do židle. Nedá mi, abych se nezmínil o hudbě. Po velkou část filmu hraje v pozadí scén děsivá elektronická hudba dodávající filmu punc osmdesátých let, což je škoda, film je totiž nadčasový. V pozdějších částech zazní i vhodnější orchestrální hudba. Děkuji Zmiu za komentář. Jelikož jsem tento film překládal, byl jsem si moc dobře vědom toho, že jde o krkavce, ale byl jsem bohužel omezen již zavedeným českým titulem… 80 % (18.06.2008)

Tohle je případ filmu, u kterého sice dokážu vnímat objektivní filmařské i další kvality, ale zároveň nedokážu mu dát vyšší hodnocení, protože po většinu času svým děním i případným poselstvím šel naprosto mimo mě. Až na pár zajímavějších scén mě nedokázal pohltit či vyvolat alespoň špetku emocí (to se nejvíc povedlo hudbě na závěr), příběh se mě nedotkl. Ono přirovnání tohoto Havrana k filmům Leoneho či Kurosawy ve zdejším obsahu je dost výstižné i za mě, přesně u Pro pár dolarů navíc nebo Sedmi samurajů jsem se před časem podobným způsobem trápil a dosledoval je pouze s vypětím stíl. Tak mi nezbývá, než se zase smířit, že tyhle akční žánrovky ze zcela odlišné kultury a dávné doby k tomu zkrátka nejsou pro mě a že islandští Vikingové s nožem mě budou míjet úplně stejně jako japonští samurajové s mečem a jen o něco víc než pistolníci z Divokého západu. Přeji divákům, kteří si podobné filmy užít dokážou a tiše v dobrém závidím. [45%] (26.11.2021)