Zelená míle

až budete bloudit v temnotách, modlete se, aby jste potkali Johna Coffyho. jmenuje se jako kafe, jen se to jinak píše. určitě ho poznáte, protože žádnej jinej obrovskej černoch, který se boji tmy a občas v noci pláče vám z tý tmy nepomůže. možná vám cestou řekne něco jako ,,nešlo to vrátit šéfe", ale vy strach mít nemusíte, pokuď zrovna nejste zlí lidé. možná taky vzpomene na paula edgecomba, jak mu splnil poslední přání a taky jak byl v kině. jen stěmi, kteří mu veřili. myslím, že o posledních slovech, která slyšel s vámi mluvit nebude. stejně by vám poloha 1, poloha 2 , asi nic neřekli. ale když se mu podíváte upřímně do očí, jistě zahlédnete pana Jinglese, tedy naději. pro nás, pro všechny. a až vás vyvede zpět, pronese svojí typickou omluvu ,, teď si potřebuji odpočinout. jsem hrozně utahanej šéfe. jako pes". a vy buďte rádi, že to šlo vrátit! a poděkujte. i za mě. (04.02.2006)

Darabont podruhé vstoupil do stejné řeky. Po Shawshanku opět natočil film z vězeňského prostředí a opět podle románu Stephena Kinga. A opět skvěle. Co skvěle, úžasně!! Když jsem šel z kina, byl jsem jako opařený. Doma jsem nadskakoval nadšením, že jsem viděl nejlepší film svého života. Teď s odstupem mé emoce vychladly, ale rozhodně řadím Zelenou míli mezi nejpozoruhodnější filmy posledních let. (13.04.2003)

Fenomenální, legendární, mistrovské. Filmy tvoří dějiny. Toto je jeden z nich. Velký film. Fascinující scénář a dialogy. Sestava správných chlapů v podání Toma Hankse, Davida Morse, Barry Peppera a též Jeffreyho DeMunna je naprosto dokonalá, spolu se skvělými charaktery jejich postav. Na druhé straně je zde největší záporák, slizoun Percy v podání Douga Hutchisona, který je "zlý, líný a hloupý, což je dost špatná kombinace." V jeho tváři budu už napořád vidět toho parchanta ze Zelené míle. Při sledování jsem měla snad všechny pocity, jaké je možno u filmu zažít. Nenávist, hněv, strach, bezmoc, radost, smutek, slzy, mrazení po těle. Pocity nespravedlnosti, bezmoci a vzteku vůči všemu, díky čemuž se John Coffey dostal na místo, odkud může odejít jen jedním směrem. Naprosto krásně jsem si užívala sledování tohoto skvostu, avšak s neustálým hlodajícím vědomím a jakýmsi pocitem beznaděje, že se děj nevyhnutelně blíží ke zdrcujícímu konci. Herecké výkony všech herců, jak hlavních, těch nejdůležitějších, tak těch, kteří ztvárnili vedlejší a menší role, jsou naprosto fascinující. Též bych nerada opomenula myšku Jingles, která se po většinu času stará o vtipnou vložku na jinak, velmi smutné Zelené míli. A dabing Vládi Dlouhého? Ten hlas se Vám vryje do mysli i srdce... "Až budu stát před Bohem, při posledním Soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu?" (05.01.2006)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

9 / 10 Zelená míľa je unikátna v tom, aké široké spektrum emócií vo vás dokáže vyvolať - budete sa smiať, budete plakať, budete sa báť, bude vám smutno a po chrbte vám neraz prebehnú nepríjemné zimomriavky. To všetko v krásnom, stoosemdesiatosem minút dlhom darčekovom balení až po okraj naplnenom excelentnými hereckými výkonmi, vynikajúcou hudbou a bezchybnou réžiou. Jedna z najlepších knižných adaptácií vôbec. (22.11.2005)