Majestic

To co tady vlastně všichni povětšinou kritizují, jsem si já absolutně užil. Pokud totiž současná světová kinematografie má svého Capru, pak je to určitě právě Frank Darabont. A není to jen díky Majesticu. Vždyť přeci Shawshank i Míle jsou jako vystřižené z Caprova idealistického rukopisu. Samotný Majestic pak funguje jako jednoznačná pocta tomuto tvůrci a já můžu akorát se smutkem prohlásit, že se bojím toho, že dneska už by podobný film nikdo nenatočil. Třeba si ale časem uvědomíme, že každá doba svého Capru potřebuje. 8/10 (05.06.2015)

Keď sa na to človek pozrie z diaľky, je to ďalšia darabontovská bomba. Veľa zaujímavých postáv, príjemná retro atmosféra, akési iné prostredie a dlhý čas, počas ktorého je rozprávaný príbeh nejakej osoby. Ale keď som tento film sledoval, moje pocity neboli zďaleka také, ako pri predchádzajúcich Darabontových filmoch. Tentokrát akoby sa len snažil Majestic podobať na Shawshank, či Zelenú míľu. Toto snaženie bohužiaľ vidno až priveľmi a s nie veľmi dobrým výsledkom. Myslím, že to bolo práve kvôli scenáru, v ktorom je veľké množstvo klišé a dialógy tak aj napriek prítomnosti Jima Carreyho vyznejú umelo. Na druhej strane sú tu niektoré scény, ktoré sú výborne natočené (pád auta z mostu) a je z nich jasné, že toto mohol byť skvelý film, nebyť príliš často vyskytujúcich sa drobných chýb. 70% (10.01.2009)

Přinesl jsem si domů nové DVD od Darabonta, pustím si ho a čekám bombu. Nepřišla. Když jsem se ale zamyslel a přiznal si, že Darabont má také právo na natočení jiného filmu než z věznice :), musím uznat že film svoje kvality má a nemalé. Bohužel, ale tohle "retro" mi zrovna moc nesedlo. Sorry. ..... No, dnes jsem viděl Majestic podruhé a musím hvězdičku přidat. Toho filmového kumštu je tam na víc, než na tři hvězdičky :) (30.01.2003)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)

Já jsem teda na plný čáře zklamaná. Naprostá odrhovačka, která ještě skončí, tak jak skončí? Nestalo se tam absolutně nic nečekanýho, převratnýho, novýho a už vůbec ne originálního. Jednu hvězdu jsem přidala za Carreyho, kterýho ač nemám ráda, mě čim dál tim častějc přesvědčuje o svejch kvalitách, za Laurie Holden, která vypadá, že si jen odběhla od vraždění zombíků, za parádní hudbu a taky za to, že pořád naivně doufám, že takhle trapný to bylo schválně. (13.05.2012)