Majestic

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)

Tenhle film samozrejme neni Shawshank ani Zelena mile, tudiz mu davat nizsi hodnoceni jen proto, ze si Darabont dovolil natocit neco jineho, nez film o vezeni, je blbost, ale je fakt, ze je to Darabontuv nejslabsi kousek. Nejvetsi problem filmu je asi delka, ne ze bych se nudil, ale zkratit ho o pul hodky by urcite prospelo. Dalsi chyba je ocekavat od filmu komedii, samozrejme se tu par vtipku nachazi, ale Carrey tu snad neudela ani jeden skleb, rek bych, ze tohle je jeho nejlip zahrana dramaticka role. Ostatni herci jsou taky skvely, ale zminim jen jednoho, Bruce Campbell, ten byl genialni. Co se tyce pribehu, tak i kdyz je jasny, ze pohodicka v malym mestecku skonci jedinym moznym zpusobem, porad film umi prekvapit a i kdyz se tu nachazi klasickej zaverecnej proslov a udobreni, nepusobi to cele nijak otravne. Je to takovej milej film, kterej umi zvednout naladu. (12.01.2007)

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“ (22.03.2020)

„Dúfam, že po mne opravia aspoň pravopis.“ Po tridsiatich šiestich minútach, dávno po tom, čo James Whitmore pozval Jima Carreyho na praženicu a kúsok po tom, čo ho Martin Landau v rozšklbanom svetri previedol cintorínom, a kúsok predtým, ako Laurie Holdenová na majáku dostala záchvat čkania a dlho predtým, ako Jim Carrey vo vlaku rozbalil darček, som pochopil, že hoci MAJESTIC sám osebe dokonalý nie je, odpovedal v ňom Darabont na otázku, prečo mám rád filmy. (06.09.2008)

Herec drasticky pracující s mimikou a gesty se po Truman Show a Muži na Měsíci znovu vydal k dramatičtější látce. Jeho cestu od zvířecího detektiva a batmanovského Hádankáře tentokrát opečovává po Weirovi a Formanovi další velké režisérské jméno - jo jo, Frank Darabont. Výjimečná režijní osobnost, která dokáže z lecjakého námětu vytěžit maximum. Jeho Majestic (název zchátralého kina v truchlícím městě) evokuje poválečné chvíle kýčovitými momenty, tolik příznačnými pro zaoceánské snímky ilustrující pátou dekádu minulého století. Nadějný hollywoodský scénárista Peter se dere vstříc absolutní tvůrčí svobodě (ještě ale musí strpět absurdní komentáře šéfů studií), má přítelkyni a snad i onu blyštivou budoucnost. Za oceánem je ale v téhle době dosti matná, výrazně studená nálada a hlavouni nahoře občas potřebují nějakou tu oběť zmatečných ideologií. Na vlastní kůži to pocítí i sám Peter, ztrativ všechno, po čem kdy prahnul, si toho večera víc přihne a při autonehodě (mimochodem mimořádně zdařilá scéna) ztratí paměť a probere se až na opuštěné pláži kdesi u malého městečka, jehož obyvatelům záhy připomíná syna místního promítače filmů a především vojáka, kterého tu každý miloval a který kdysi dávno zmizel v zákopech nesmyslné války. Darabont nás jemnými příklepy vmete do poutavého světa přítmí promítacích sálů, kde se lidé nechávají unášet příběhy stříbrného plátna a výtečný kameraman David Tattersall (Zelená míle, Con Air) dělá vše pro to, aby tuhle na první pohled odstrašující délku přežili bez újmy. Příjemně ukázněný Jim Carrey v roli znovunalezence minimálně potěší (je moc dobře, že se ho nekomediální režiséři nebojí obsazovat), stejně jako žijící legendy Martin Landau a Hal Holbrook nebo sličná Laurie Holden. Poctivé, nedoceněné.. a asi ne pro každého!! (02.07.2008)