Majestic

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)

Jak jsem tak předevčírem sledovala "Majestic", připadala jsem si, jako bych sežrala obrovský krémový zákusek, spláchla to colou, jako nášup si dala mléčnou Milku, požvýkala pytlík karamelů a navrch pochroupala hrst kostkového cukru. Mám ráda sladké, ale všeho moc škodí a v tomhle filmu je skoro všeho moc - moc vlídnosti, moc lásky, moc blbosti na straně zla, moc patriotismu a hlavně moc patetických projevů, potlesku, transparentů, pochodové hudby a freneticky šťastných výkřiků. Je to tak sladké a milé a plné ideálů, až by životem otřískaný Evropan blil. Na druhou stranu je dobré se občas nechat dojmout pohádkou, připomenout si, co je správné a jak by vypadal ráj, kdyby existoval: jako americké maloměsto plné přátelských, usměvavých lidí, vždy ochotných podat pomocnou ruku. Pro mě nejslabší Darabont (měl by se nadále věnovat pouze předlohám Stephena Kinga) a nejsilnější Carrey (on umí hrát i bez tlemení, pitvoření, ksichtění a celé té mimicky přemrštěné gymnastiky, volejme hallellujah!). Čtvrtou hvězdičku dávám se značným sebezapřením - chtělo to najmout zdatného střihače, co by ušmiknul tak 45 minut natahování (to by se nechalo sebemrskačům pro director's cut). 70% (14.05.2012)

Majestic se dá chápat jako oslava zlaté éry americké kinematografie a studiového systému 50. let, stejně jako doby, kdy hlavní dominantou a kulturním vyžitím na americkém maloměstě byla budova kina, kde se odehrávaly první rande, schůzky přátel a společenský život obce. Scénář s typickým happyendem napodobuje klasická dramata ze 40. a 50. let, které podtrhuje příznačný hudební doprovod i obsazení. Jim Carrey je výborný a oproti své divoké mimice z filmů, které ho proslavily, se ukázněně drží zpátky. V druhé rovině je Darabontův snímek oslavou klasických rodinných hodnot a především zidealizovaného pojetí komunity. To sice odpovídá výše uvedenému hollywoodskému pojetí, ale z dnešního pohledu snímek znevěrohodňuje. Příběh, kde celé město pomáhá opravit budovu stařičkého, kdysi luxusního, kina a spontánně se přidá na stranu scénáristy obžalovaného z protiamerické činnosti v proslulém McCarthyho tažení proti zakukleným komunismům, které stálo tisíce lidí jejich postavení a zdroj obživy, jednoduše není z tohoto světa. Celkový dojem: 85 %. (18.01.2010)

Co asi divákům na celém světě vadí na Jimu Carreym v romantickém retrodramatu? Že se nepitvoří a neblbne? Nejspíš. Kdyby dali filmu šanci, možná by zjistili, že Carrey kromě různých ksichtů umí i hrát a Frank Darabont dokáže natočit přesvědčivě film, který nepřipomíná nic od Stephena Kinga ani vzdáleně. A přestože se příběh odehrává v padesátých letech, připomíná spíš americké filmy z let třicátých a čtyřicátých. Takže retro v retru, ale svým způsobem dokonalé. (01.05.2009)

Soudní drama o hledání identity a sebe sama na pozadí politického, protikomunistického, napětí Ameriky 50. let. Takhle to zní strašně, ale ve skutečnosti je to asi nejdobráčtější film vůbec. Všichni se tam stále usmívaj, poplácavaj se po zádech a hraje k tomu příjemná hudba. Za začátku si říkáte what the fuck? Kde je pointa? Žádná není, prostě vás to buď začne bavit, nebo to vypnete. Já to nevypnul. (24.03.2012)