Majestic

„Dúfam, že po mne opravia aspoň pravopis.“ Po tridsiatich šiestich minútach, dávno po tom, čo James Whitmore pozval Jima Carreyho na praženicu a kúsok po tom, čo ho Martin Landau v rozšklbanom svetri previedol cintorínom, a kúsok predtým, ako Laurie Holdenová na majáku dostala záchvat čkania a dlho predtým, ako Jim Carrey vo vlaku rozbalil darček, som pochopil, že hoci MAJESTIC sám osebe dokonalý nie je, odpovedal v ňom Darabont na otázku, prečo mám rád filmy. (06.09.2008)

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)

Moc hezky natočený film, který popisuje reálnou, ale i zároveň smutnou dobu amerických dějin ve které se pod záštitou vyššího dobra perzekuovali lidé, kteří sympatizovali s komunismem. Těch lidí bylo v průběhu let přes třináct milionů a výsledkem toho byl, že v největší baště svobody a demokracie se lidé báli provejit svůj názor, aby za to posléze nebyli sankcionováni. Tato doba strachu a udávání se kterou se tito trapní liberálové nechlubí byla realitou a říkalo se jí „Mccarthismus". Tento hon na čarodějnice postihl doslova celé Spojené státy a mezi nejznámější umělce, kteří byli potrestáni patřili takoví velikáni jako byl Orson Welles, Charlie Chaplin a dokonce i náš Jiří Voskovec, který byl dokonce rok izolovaný na Ellis Islandu. Senátor Joseph McCarthy chtěl doslova domnělé i skutečné sympatizanty donutit k přiznání a následně jim znemožnit svobodně žít. Tak to jsou fakta a základ tohoto filmu, který mnozí lidé nepochopili, protože neznají základní informace o této nešťastné době amerických dějin. A moc se divím místním liberálním pisálkům, kteří mi zaodpadovali můj oblíbený seriál 30 případů majora Zemana, že když jsou takoví znalci světových dějin a mají morální hodnoty postavené na nejvyšším stupni, tak ani nereagovali na tuto samou dobu plnou nespravedlnosti a odsuzování nevinných lidí. Buďto to neznají a nebo jejich míra spravedlnosti je měřena dvojím metrem. Stručně řečeno senátor McCarthy a jemu podobní idioti, chtěli své třídní nepřátelé hladit, hladit a nakonec doslova vyhladit jen kvůli jinému názoru. Tak to je asi vše, co bych napsal k tomuto tématu a co se týče filmu, který se odehrává v této dusivé době a hlavního hrdiny, kterého se týká nařčení a případné odsouzení za tento jeho životní postoj. Sbalí si svoje saky paky a hybaj z Hollywoodu, kde už pro něj není místo. Samozřejmě  má nehodu po které si nic nepamatuje a posléze se objeví v malebném městečku, kde všem přípomíná pohřešovaného válečného hrdinu, kterého měli skoro všichni místní vidláci rádi. Samozřejmě je vše jinak a toto přesladké americké klišé, které vidíme na konci filmu a které je specialitou režiséra Franka Darabonta jsem moc nemusel a takhle se to fakt reálně neodehrávalo. Ale dejme tomu, Jim Carrey excelentní, to samé i další herecké výkony byly vynikající. Nemám, co dodat, jenom asi to, ať se točí víc filmů z této doby, ať lidé vidí, co znamenalo v Americe padesátých let slovo demokracie. A i když to mělo nereálný konec, tak jsem byl velice spokojen a to i přes dlouhou stopáž jsem se nenudil ani minutu a proto dávám 90%. (15.06.2021)

Scénář: Michael Sloane .. The Majestic, mé jméno je The Majestic. Jsem maloměstské kino a budu Vám vyprávět příběh, který se stal součástí mého života. Příběh o tom, jak Vám nehoda může krátkodobě změnit celý Váš pohled na svět a ukázat také něco jiného než jen Váš soukromí, nudný, osobní a každodenní stereotyp. ..tak, ani Darabont není geniální. Tedy spíše trochu je, režijně ani zde nezaostává, ale měl by zůstat u filmování knižních předloh od Kinga respektive vlastních scénářů.. tento scénář je totiž dost průhledný a tudíž předvídatelný. Kombinuje toho možná až moc, bolest v rodinách, ztracení syna ve válce, trpký život v městečku padesátých let, pronásledování a strach z komunistů, sílu a fascinaci z pohyblivých obrázků a chrámů k tomu stavěných.. Navíc si snímek sám několikrát podkopne nohy svoji přehnanou sladkostí, nelogičností a tudíž příšernou nevěrohodností, kterou mám někdy rád, ale jen do určité míry.. Být to svižnější a o takových 20-30 minut kratší, určitě by to působilo lépe. K neoddiskutovatelným kladům ovšem patří herecké výkony v jejichž čele vede Jim Carrey a poctivá atmosféra, která mi hodně připomínala kombinaci filmů Městečko Pleasantville a Truman Show. Jenže po skvostech, jaké Frank Darabont natočil, je tohle určitě zklamání.. 70%. (07.05.2005)

Soudní drama o hledání identity a sebe sama na pozadí politického, protikomunistického, napětí Ameriky 50. let. Takhle to zní strašně, ale ve skutečnosti je to asi nejdobráčtější film vůbec. Všichni se tam stále usmívaj, poplácavaj se po zádech a hraje k tomu příjemná hudba. Za začátku si říkáte what the fuck? Kde je pointa? Žádná není, prostě vás to buď začne bavit, nebo to vypnete. Já to nevypnul. (24.03.2012)