Recenze (2)
Filmová parafráze slavné stejnojmenné básně Edgara Allana Poea v sugestivním překladu Vítězslava Nezvala, přenesená do dnešních dnů. E.A.Poe ve svém díle vytvořil obraz smutného milence, jemuž je havran „symbolem truchlivé a neustálé vzpomínky“, s níž bojuje. Naproti tomu se tato hororová obrazová vizualizace této básně odehrává v moderně zařízeném panelákovém bytě, s místami opravdu hororovou hudbou od Martina Kratochvíla a s psychotickou kamerou Petra Peška, kde se muži (skvělá interpretace Petra Nárožného) odvíjí v hlavě pochmurný dialog- tedy dramatizovaný text básně. Nechybí zde ani ironie a kus černého humoru. ()
Uprostřed noci si v ložnici panelového domu čte muž báseň Havran ve sbírce Poe aneb Údolí neklidu. Žena vedle něj spí, dokonce trochu chrápe. Za přednesu celé básně o milenci, který vzpomíná na svou mrtvou lásku - dívku Lenoru a zažívá zvláštní setkání s havranem, jenž vlétl do jeho pokoje, odchází muž z pokoje. Dojde si na záchod, uzobne nějaké jídlo a uvaří si kávu. V albu fotografií vyhledá fotografii své manželky jako dívky. Za jeho zády se dojde dcera beze slova napít vody. Když se muž vyhlédne kukátkem dveří na chodbu, zdá se mu, že se tam prochází havran. Po otevření dveří tam jsou ale pouze rozházené boty. Muž si nalije rum a postupně vypije láhev celou. Rozespalá žena ho najde ležícího u televize, v níž dávno skončil program, a pošle ho spát. Pepa, jak ho oslovila, odejde do ložnice. Ráno se rodina rozchází před domem a Pepa s údivem zvedne černé ptačí pírko. Probleskne mu představa jak tlačí pod vodní hladinu svou ženu, ale nakonec ji nenechá utopit. Spolu s dětmi a ženou tančí dětskou hru, při níž se drží v kruhu za ruce a skáčou ve vodě ()